2. kapitola

1 Hospodin však nastrojil velikou rybu, aby Jonáše pohltila.
Jonáš byl v útrobách ryby tři dny a tři noci.

2 I modlil se v útrobách ryby k Hospodinu, svému Bohu. Řekl:
3 "V soužení jsem volal k Hospodinu, on mi odpověděl.
Z lůna podsvětí jsem volal o pomoc a vyslyšels mě.
4 Vhodil jsi mě do hlubin, do srdce moře, obklíčil mě proud,
všechny tvé příboje, tvá vlnobití se přese mne převalily.
5 A já jsem si řekl: Jsem zapuzen, nechceš mě už vidět.
Tak rád bych však zase hleděl na tvůj svatý chrám!
6 Zachvátily mě vody, propastná tůň mě obklíčila, chaluhy mi ovinuly hlavu.
7 Sestoupil jsem ke kořenům horstev, závory země se za mnou zavřely navěky.
Tys však vyvedl můj život z jámy, Hospodine, můj Bože!
8 Když jsem byl v duši tak skleslý, Hospodina jsem si připomínal;
má modlitba vešla k tobě ve tvůj svatý chrám.
9 Ti, kdo se šalebných přeludů drží, o milosrdenství se připravují.
10 Já ti však s díkůvzdáním přinesu oběť, co jsem slíbil, splním.
U Hospodina je spása!"

11 I rozkázal Hospodin rybě, a vyvrhla Jonáše na pevninu.


I. vv. 1n + 11 Jonáš a velryba
1 Hospodin však nastrojil velikou rybu, aby Jonáše pohltila.
Jonáš byl v útrobách ryby tři dny a tři noci.
2 I modlil se v útrobách ryby k Hospodinu, svému Bohu.
11 I rozkázal Hospodin rybě, a vyvrhla Jonáše na pevninu.

dnes víme, že existuje druhy kytovců, který dokáže pohltit nejen člověka,
ale i tvory daleko větší
přesto by asi bylo zbytečné, hledat pro příběh podklady v přírodopise
motiv není vzat ze zoologie, ale z mytologie

celý starověký Orient si vykládal pověsti o člověku v útrobách mořské ryby
např. řecký mýtus mluví o hrdinovi, který je pohlcen mořskou obludou,
bojuje po 3 dny v jejím nitru, nakonec ho musí obluda pustit na svobodu,
ale on při tom přijde o vlasy
(pod vlivem tohoto mýtu bývá Jonáš znázorňován holohlavý – viz obrázek)

ve vyprávění o Jonášovi už nejde o mýtus, nýbrž o zvěst o Hospodinu, jemuž je vše poddáno
on sám jedná: nastrojil velkou rybu, dal pohltit Jonáše, rozkázal, aby Jonáše vyvrhla
veliká ryba tady nemá moc sama o sobě, nýbrž pouze nástrojem v ruce Hospodinově
z Božího rozkazu je ryba jaksi Jonášovým hrobem, ale i jeho záchranou
ryba musí vydat svědectví o Hospodinově moci, v níž jsou přírodní živly,
ale také mocnosti hlubin a podsvětí

časový údaj „tři dny a tři noci“
doba úzkosti, temna a smrti
v pozadí je pravděpodobně lunární motiv:
v době novměsíce jsou tři temné noci bez měsíčního svitu
Jonáš musí tímto projít, aby se stal Božím svědkem
svým třídenním pobytem v rybě Jonáš ukazuje k Ježíši Kristu,
který svou smrtí, pobytem v hrobě a vzkříšením zjevil Boží milost všemu stvoření
Mt 12:40 Jako byl Jonáš v břiše mořské obludy tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země. 41 Mužové z Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a usvědčí je, neboť oni se obrátili po Jonášově kázání - a hle, zde je víc než Jonáš.


II. Jonášův žalm a Žalmy:
vyskytují se tu motivy podobné jako v knize Žalmů
v. 10: U Hospodina je spása!" Ž 3:9 V Hospodinu je spása.

3 "V soužení jsem volal k Hospodinu, on mi odpověděl.
Z lůna podsvětí jsem volal o pomoc a vyslyšels mě.
Ž 18:4 Když jsem vzýval Hospodina, jemuž patří chvála, byl jsem zachráněn před svými nepřáteli. 5 Ovinuly mě provazy smrti, zachvátily mě dravé proudy Ničemníka, 6 provazy podsvětí se kolem mne stáhly, dostihly mě léčky smrti.

také v dalším žalmu se ohrožení popisuje pomocí obrazů vodních proudů
Ž 42:6 Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jen jemu, své spáse. 7 Můj Bože, duše se ve mně tak trpce rmoutí, 8 Propastná tůně na tůni volá v hukotu peřejí tvých, všechny tvé příboje, tvá vlnobití se přese mne valí. 9 Kéž ve dne přikáže Hospodin milosrdenství svému a v noci své písni být se mnou! Modlím se k Bohu života mého.


III. jak zbožný je Jonáš?
na první pohled se zdá, že jde o zbožná slova
při pečlivějším prozkoumání však jde o zbožnou přetvářku

je Jonáš kajícný? potřeba pokání je nejdůležitějším tématem knihy
ninivští se kát budou, je však kajícný Jonáš sám?
ve zbytku knihy určitě ne
zde je jediná možnost
je kajícný?

v kap. 1 jsme viděli, jak Jonáš neposlušně utíká Hospodinovu příkazu
jeho neposlušnost způsobila bouři na moři, která ohrozila loď a námořníky
až po velkém váhání házejí námořníci Jonáše do moře
námořníci poslušně odpověděli na poznání Hospodina, kterého se jim dostalo,
námořníci, ne Jonáš
a byli uchováni

v kap. 3 bude Jonášovi podruhé nařízeno kázat proti Ninive,
což konečně udělá, a způsobí pokání v celém městě
a tím i „proměnu Božího myšlení“

kap. 4 však ukáže, že smýšlení samotného Jonáše však změněno nebylo

žalm kap. 2 neobsahuje žádné pokání ani vyznání viny,
i když průběh 1. kapitoly jasně ukazuje, že by to bylo pro Jonáše potřebné

když přemýšlí o příčinách svého ohrožení, popisuje je ne jako důsledek svého hříchu,
ale jako důsledek Boží suverenity: vv. 4 + 5a
4 Vhodil jsi mě do hlubin, do srdce moře, obklíčil mě proud,
všechny tvé příboje, tvá vlnobití se přese mne převalily.
5 A já jsem si řekl: Jsem zapuzen, nechceš mě už vidět.

jaký je to rozdíl se žalmistou, který vyznává své hříchy často
Ž 69: 2 Zachraň mě, můj Bože, vody mi pronikly k duši! 6 Ty znáš, Bože, moji pošetilost, čím jsem se kdy provinil, ti není skryto.

Jonáš dobře rozpoznává hřích pohanů – v modloslužbě
9 Ti, kdo se šalebných přeludů drží, o milosrdenství se připravují.
ale svůj ne

jediné, co Jonáš v modlitbě volá, je jeho starost o svou fyzickou záchranu
a díky Bohu, že ho zachránil
je to zbožnost, které chybí srdce

on dělá z Boží milosti omluvu pro svůj hřích
když ho Bůh zachránil, uchoval naživu, nemusí se nad svých hříchem zamýšlet
(Bůh ho nezachránil proto, že si to Jonáš přál, ale proto, že s ním měl další plány)

Jonáš se nekaje, nemá lítost nad svou neposlušností
a my uvidíme dále, jaké to má důsledky:
protože neumí vyznat svůj hřích
nezná ani milost odpuštění,
a proto ani neumí odpustit druhým

a co my? „Bože, děkujeme ti za tento další den, který jsi do našich životů přidati ráčil“
taková modlitba může být taky jen pokrytectvím a vyhýbáním se pravdě
to, že žijeme dále, není ospravedlněním našeho předchozího života
nové dny dostáváme, protože Bůh s námi zřejmě má ještě nějaké další plány
máme činit pokání,
abychom mohli dále žít věrněji a lépe