Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

123. A jeho jméno je Rouhání. Iránský muslimský prezident.

122. Co je modlitba? Rozhovor s Bohem, vysekne evangelík. A už sis někdy s Bohem povídal? Ne, Bůh mlčí. – Že takový rozhovor vyrůstá ze spočinutí před Bohem, to mu ovšem taky nic neříká.

121. "Tu levou nohu má od Boha." - Mistrovství světa ve fotbale.

120. Zdržela mě na ulici cigánka, že mi chce povědět, co mě čeká. Když jsem ji řekl, že jsem křesťan, požehnala mi a ustoupila z cesty. Vida.

119. "Vzal její hřích na sebe" u G. Greena znamená, že "si nasadil kondom při souloži s katoličkou".

118. Poznal jsem dalšího člověka, který se ujímá zatoulaných koček. Stále však neznám nikoho, kdo by se nezištně ujímal zbloudilých lidí.

117. Při výstupu na Svatý kopeček se bavili komentováním jednotlivých zastavení křížové cesty: "Hele, zase o něco zakopl."...

DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

4. kapitola

Jonášův hněv 3:10 – 4:4
3:10 I viděl Bůh, jak si počínají, že se odvracejí od své zlé cesty, a litoval, že jim chtěl učinit zlo, které ohlásil. - A neučinil tak.
4:1 Jonáš se velice rozezlil a planul hněvem. 2 Modlil se k Hospodinu a řekl: "Ach, Hospodine, což jsem to neříkal, když jsem byl ještě ve své zemi? Proto jsem dal přednost útěku do Taršíše! Věděl jsem, že jsi Bůh milostivý a plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný, že tě jímá lítost nad každým zlem.
3 Nyní, Hospodine, vezmi si prosím můj život. Lépe abych umřel, než abych žil." 4 Hospodin se však otázal: "Je dobře, že tak planeš?"

3:10 I viděl Bůh, jak si počínají, že se odvracejí od své zlé cesty, a litoval, že jim chtěl učinit zlo, které ohlásil. - A neučinil tak.
ninivští projevili skutečné pokání, nejen v obřadech, v popelu,
ale odvrátili se od zlé cesty

(není zde uvedeno žádné vysvětlení, jak je možné, že ninivští byli tak rychle ochotní činit pokání
ale mohly být nějaké okolnosti, které je na to připravily:
Jonáš pravděpodobně přišel do Ninive v roce 759 př. Kr.
jeho příchod předcházely dvě morové rány – 765 a 759
a úplné zatmění slunce 763)

Jonáš se mohl radovat z účinku svého zvěstování:
celé město činilo pokání a Bůh jim odpustil
tohle se nepovedlo žádnému jinému prorokovi ve SZ!


4:1 Jonáš se velice rozezlil a planul hněvem.
Jonáš však viděl jen jediné: Bůh nesplnil, co ohlásil – nepotrestal Ninive
zvěst vypadala jako lživá – to, že vykonala své dílo, Jonáš neviděl a nechtěl vidět
byl zklamán, považoval Boží jednání za nespravedlivé

rozpálil se podobně jako Kain, když byl Hospodin milostivý k Ábelovi
Gn 4:4 I shlédl Hospodin na Ábela a na jeho obětní dar, 5 na Kaina však a na jeho obětní dar neshlédl. Proto Kain vzplanul velikým hněvem a zesinal v tváři.


2 Modlil se k Hospodinu a řekl: "Ach, Hospodine, což jsem to neříkal, když jsem byl ještě ve své zemi? Proto jsem dal přednost útěku do Taršíše! Věděl jsem, že jsi Bůh milostivý a plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný, že tě jímá lítost nad každým zlem.
Jonáš vyčítá Hospodinu jeho milosrdenství a slitování

Jonáš se nad Bohem hněvá
nehněvá se nad jeho svatostí, spravedlností
ale nad jeho slitováním

protestuje proti těm jeho vlastnostem, které jsou jinde ve SZ podkladem pro chválu Boží, např.:
Ž 86:5 neboť ty jsi, Panovníku, dobrý a nabízíš odpuštění; ke všem, kdo tě volají, jsi nejvýš milosrdný.
15 Ty, Panovníku, jsi Bůh slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný, věrný.


Jonáš ve své vyčítavé modlitbě vyslovuje jednu ze základních zvěstí, která se jako červená nit táhne celým SZ
Jonáš sám na sobě takové milosrdenství zakusil, díky němu byl zachován při životě,
ale svým nepřátelům ho nepřeje
sr. Mt 5:44 Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, 45 abyste byli syny nebeského Otce;

hněvá se nad tím, že jedná v souladu se svou povahou, kterou Jonáš zná,
že jedná tak, jak Jonáš předpokládal

a Božího slitování nad ninivskými používá jako omluvu pro svou neposlušnost
pro svůj pokus o útěk do Taršíše


3 Nyní, Hospodine, vezmi si prosím můj život. Lépe abych umřel, než abych žil."
jeho hněv je tak intenzívní, že by raději zemřel než žít dále

svým rozhorlením připomíná staršího syna z podobenství o marnotratném synu:
L 15:25 Starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. 26 Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to má znamenat. 27 On mu odpověděl: 'Vrátil se tvůj bratr, a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že ho zase má doma živého a zdravého.' 28 I rozhněval se a nechtěl jít dovnitř. Otec vyšel a domlouval mu.


4 Hospodin se však otázal: "Je dobře, že tak planeš?"
Jonášův hněv je až neuvěřitelný
a Hospodin mu domlouvá, jako staršímu synovi z podobenství

je zřejmé, že Jonáš se hněvá především proto, že Hospodin odpustil ninivským

1) proč se nade mnou hněváš? copak to má smysl? já jsem svatý a mocný Bůh
2) milost Hospodina vůči ninivským měla Jonášovi připomenout Boží milost vůči němu samotnému, Bůh byl milosrdný, třebaže ani nečinil pokání, zatímco ninivští ano


4-11 jaká starost / lítost?
4 Hospodin se však otázal: "Je dobře, že tak planeš?" 5 Jonáš totiž vyšel z města, usadil se na východ od něho a udělal si tam přístřešek. Seděl v jeho stínu, aby viděl, co se bude ve městě dít. 6 Hospodin Bůh nastrojil skočec, který vyrostl nad Jonášem, aby mu stínil hlavu a zbavil ho zloby. Jonáš měl ze skočce velikou radost. 7 Příštího dne za svítání nastrojil však Bůh červa, který skočec nahlodal, takže uschl. 8 Když pak vzešlo slunce, nastrojil Bůh žhavý východní vítr a slunce bodalo Jonáše do hlavy, až úplně zemdlel a přál si umřít. Řekl: "Lépe abych umřel, než abych žil." 9 Bůh se však Jonáše otázal: "Je dobře, že pro ten skočec tak planeš?" Odpověděl: "Je to dobře. Planu hněvem až k smrti." 10 Hospodin řekl: "Tobě je líto skočce, s kterým jsi neměl žádnou práci, jemuž jsi nedal vzrůst; přes noc vyrostl, přes noc zašel. 11 A mně by nemělo být líto Ninive, toho velikého města, v němž je víc než sto dvacet tisíc lidí, kteří nedovedou rozeznat pravici od levice, a v němž je i tolik dobytka?"

4n Jonáš sedí nad Ninive a očekává podívanou na Boží soud
čeká, až vyprší ona lhůta 40 dní, kterou ninivští dostali
očekával něco podobného, jako se dělo se Sodomou a Gomorou?
Gn 19:24 Hospodin začal chrlit na Sodomu a Gomoru síru a oheň; od Hospodina z nebe to bylo. 25 Tak podvrátil ta města i celý okrsek a zničil všechny obyvatele měst, i co rostlo na rolích.

Hospodin však Ninive odpustil, pro čtenáře už to není překvapením
pro Jonáše však ano
(3 středověké obrázky Jonáš nad Ninive – trochu rozdílné výrazy tváře)

Jonáš nesouhlasí s tím, že Hospodin odpustil městu Ninive
hněvá se na Hospodina, on sám neposlušný prorok

Hospodin ani jej však nezatracuje
jedná s ním s podivuhodnou mírností
dává mu otázku k sebezkoumání: "Je dobře, že tak planeš?"
a vyučuje ho názorným příkladem – nastrojil skočec

sloveso „nastrojit“ nacházíme v této knize několikrát
Hospodin nastrojil – rybu 2,1; a ke skočci červa 4,7 a východní vítr 4,8
Hospodin používá přírody jako pomůcek k svému dílu, k vyzkoušení proroka

o skočci čteme v bibli jen zde
je to dvouletá keřovitá rostlina, která rychle roste a dosahuje výšky až přes 2 m
skočec byl pro Jonáše lepším útočištěm než jeho přístřešek
poskytuje mu ochranu před žhavými paprsky slunce
ale zároveň nebrání ve výhledu, když Jonáš chtěl vidět, co se bude v Ninive dít,
očekával katastrofu
Jonáš je poprvé v příběhu spokojený

osamělé stromy a keře bývaly také často místy asylu
1Kr 19:4 Eliáš šel den cesty pouští, až přišel k jednomu trnitému keři a usedl pod ním; přál si umřít. Řekl: "Už dost, Hospodine, vezmi si můj život, vždyť nejsem lepší než moji otcové." 5 Pak pod tím keřem ulehl a usnul. Tu se ho dotkl anděl a řekl mu: "Vstaň a jez!"
proto mohl Jonáš vidět ve skočci zvláštní projev Boží přízně a ochrany

Bůh však skočcem sledoval jiný cíl
chce Jonáše poučit o jeho zlobě
do rána keř, nahlodaný červem usychá
a k tomu vítr, hubící, vysušující dovršuje Jonášovo zemdlení
Jonášovi je skočce líto a znovu plane hněvem až k smrti

a dostává k tomu od Hospodina poučení:
Jonášovi je líto uschlého keře
jak by Hospodinu nemělo být líto jeho tvorů, díla jeho rukou?

Jonáši, já Hospodin jsem nastrojil skočec a pak červa
to ty jsi spíše? s čem se poznáváš?
Jonáš by raději chtěl být jako ten červ, ničit Boží stvoření, v tom viděl svůj úkol
a skočec? přinesl mu radost, vyrostl z Božího milosrdenství, aby ho ochránil před zničením
Jonáš byl poslán s podobným úkolem do Ninive,
aby jeho kázání přikrylo město Božím milosrdenstvím
ale Jonáš chtěl být spíše červem než skočcem

pravda, ninivští zhřešili, ale činili to z neznalosti
byli jako děti, které neznají rozdíl mezi dobrým a zlým,
nerozeznávají mezi pravým a nepravým
jakmile jim byl zvěstován soud, hned činili pokání, upřímné a opravdové

tobě je líto skočce – nemělo mi být líto Ninive?
jak je tato obojí lítost rozdílná
Jonášovi je líto jenom skočce, jeho starost je soběstředná, jen o svůj život
(v kap. 2 se modlil jen o svou záchranu), o druhé lidi se nestará (neměl soucit s námořníky v bouři ani s Ninivskými)
Hospodinovi je však líto lidí


touto otázkou kniha končí: „nemělo mi být líto Ninive?“
to je výzva pro nás, abychom následovali Boží lásku,
ve víře, že milosrdenství a odpuštění je více než spravedlivý hněv

to pak vidíme u Ježíše, který je „více než Jonáš“
a jestliže už kniha Jonášova svědčí o Božím milosrdenství, které zahrnuje všechny,
Ježíš právě toto důrazně potvrzuje
např. v podobenství o milosrdném Samařanovi: buď bližním každému, kdo to potřebuje

Žádné komentáře: