Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

123. A jeho jméno je Rouhání. Iránský muslimský prezident.

122. Co je modlitba? Rozhovor s Bohem, vysekne evangelík. A už sis někdy s Bohem povídal? Ne, Bůh mlčí. – Že takový rozhovor vyrůstá ze spočinutí před Bohem, to mu ovšem taky nic neříká.

121. "Tu levou nohu má od Boha." - Mistrovství světa ve fotbale.

120. Zdržela mě na ulici cigánka, že mi chce povědět, co mě čeká. Když jsem ji řekl, že jsem křesťan, požehnala mi a ustoupila z cesty. Vida.

119. "Vzal její hřích na sebe" u G. Greena znamená, že "si nasadil kondom při souloži s katoličkou".

118. Poznal jsem dalšího člověka, který se ujímá zatoulaných koček. Stále však neznám nikoho, kdo by se nezištně ujímal zbloudilých lidí.

117. Při výstupu na Svatý kopeček se bavili komentováním jednotlivých zastavení křížové cesty: "Hele, zase o něco zakopl."...

DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

L 12,15-21

Jeden bohatý člověk se stal ještě bohatším. Toho roku totiž byla dobrá úroda, a on získal více, než očekával. A tak musel přemýšlet: „Kam mám dát své obilí, kam s tom bohatstvím, které jsem získal? Do čeho mám investovat své peníze? Mám jich více, než zrovna potřebuji.“ Pak si řekl: „Už vím, co udělám. Zajistím svůj život, zařídím si klidné další roky. Pojistím se před nejistotou. Postavím si ještě větší stodoly a sklady na všechno, co mám a co se dá koupit. Všechno, co mi patří, dám na hromadu, a odtud pak budu hojně čerpat.“ Konečně si bude moci boháč dovolit více, než dříve. Doteď byl bohatý, aby si mohl hodně dopřát, teď chce svému bohatství přidat ještě dimenzi časovou, aby si mohl hodně užívat dlouho. A my si na jeho případu připomínáme jednu starou pravdu: nové peníze rázem vyvolávají nové potřeby. Když máme nové peníze, najednou nutně potřebujeme věci, o kterých jsme dříve ani nevěděli, že je potřebujeme. A tak teď boháč musí přemýšlet, za co má ty nové peníze utratit. Samozřejmě ho ani nenapadne, že by něco ze svých zisků rozdal, nepřemýšlí, komu by mohl pomoci. To by totiž byla varianta: že byl žil i dále stejně jako dosud, a on už boháč je. Nový nadbytek by rozdal. Nepotřeboval by větší stodoly. Ale boháč ne, on „přirozeně“ přemýšlí jinak: co já potřebuji nového. Co bych já tak ještě mohl potřebovat? A na takovou otázku už se nějaká odpověď vždycky najde. Vždy je dost věcí, které nemáme a které by se nám mohly hodit. Na otázku: co s přebytkem? se odpověď hledá docela snadno. A kdybyste náhodou nevěděli, vždy vám ochotně poradí reklama. Anebo se můžete srovnat s lidmi okolo, co si koupil váš soused nebo kolega. A tak si řekněme, že v tomto prvním kroku boháče z podobenství věrně napodobujeme. Snad nikdo z nás nemá takovou nouzi, že by ohrožovala jeho život, snad nikdo nežije v bídě. Chudoba naší země spočívá nanejvýš v tom, že nemáme tolik, co nejbohatší země světa. A tak naše otázka nezní: co si počít bez peněz? ale: co s penězi, které máme? Jak je vydat? A tady se náš život chová jako houba. Jako bychom nutně potřebovali stále více. Naše potřeby rostou. Už se nespokojíme s tím, co bylo před dvaceti třicíti léty luxusem. To už je dnes běžné, ne-li vysmívané. Chodit pěšky po horách? Všude přece dojedeme autem. Černobílou televizi? Máme dvě barevné. Postarat se o staré rodiče? Mají dost peněz, aby si mohli zaplatit pohodlný domov důchodců. Naše vlastní životní potřeby rostou jako houba, a připadá nám vždy, že až získáme ještě tohle a tohle, budeme spokojenější. Přemyšlejme, co by se stalo, kdyby se nám podařilo z tohoto vývoje vystoupit. Kdyby to šlo, abychom se na sebe podívali zvenku. Jak množství peněz ovlivňuje naše vidění světa. Zevnitř nám to může připadat, že máme svůj život lépe zajištěný než dříve. Něco jsme si naspořili, naše vklady jsou pojištěné. Třeba máme pojistku i na svůj život, na zdraví a vzdělání svých dětí. Rozhodně se vyplatí pojištění důchodové. A taky si možná říkáme, že jsou naše životy bohatší. Dnes, v době internetu, videa, MacDonalda, mobilních telefonů, hyper- a megamarketů. Tak po tom toužil už onen boháč, aby si mohl říci: „Klidně si jez, pij, buď veselé mysli.“ A to ještě ani nemohl tušit, co všechno by si mohl koupit dnes. Ze všech stran to na nás křičí stále hlasitěji: životní jistota a štěstí jsou prý přímo úměrné množství peněz, které máme.
V podobenství se však ozve právě takový hlas zvenku. „Blázne“, říká Bůh. Za čím se to ženeš? „Blázne“ - ty si myslíš, že si všechno koupíš? Blázne“ - ty přece víš, že ne. Opíjíš se představou, co všechno můžeš, a zapomínáš na to, co nemůžeš a nikdy nebudeš moci. Může být, že je tvůj život stále snazší a bezstarostnější. Zdá se ti, že ti tvé peníze dávají křídla. Ale každé letadlo musí mít i závaží, aby bylo vyvažováno. Jinak hrozí, že bude jenom tak povíváno větrem a smýkáno jednou tam, jednou sem. Také tvůj život potřebuje závažnost, nejenom lehkost. Ty bys měl vědět, k čemu tvůj život je. Teď bys to měl vědět, nestačí odpověď, že máš velké plány před sebou. Ještě této noci může být tvůj život u konce. / A teď bych chtěl být dobře pochopen. Nechci mluvit proti majetku, ani proti bohatství. Nechci se tvářit jen jako představitel střední třídy, který ví, že už nikdy nebude bohatý, a proto se aspoň konejší, že ti bohatí se nemají zase tak dobře. Dnešní podobenství také nemluví proti bohatství, ale proti chamtivosti. A v tomto směřuje ke všem. Ježíš říká: „Mějte se na pozoru před každou chamtivosti.“ Kdo z nás je tohoto nebezpečí uchráněn? Na výši konta v bance zase tolik nezáleží. I žebrák může být chamtivý, zatímco některý milionář může svůj majetek bez chamtivosti dobře využívat. Nebezpečí je v tom, když svůj život napřáhneme jediným směrem - abychom měli stále více. Abychom si už konečně mohli koupit to, co si vysnil náš boháč z podobenství - štěstí a bezpečí. Štěstí a bezpečí, to jsou však jen takové dvě bludičky, které nás vedou po cestě konzumu. Vzdalují se před námi stejnou rychlostí, jakou se k nim přibližujeme. Rozhodně neplatí automaticky úměra, že čím máme více peněz, tím je náš život šťastnější. Naopak se musíme bránit, abychom nepropadli jiné úměře. Hrozí nám totiž, že čím více peněz máme, tím je náš život prázdnější. Čím více vlastníme a konzumujeme, tím méně jsme jako lidé. Čím více chceme „mít“, tím více zapomínáme „být“. A stejně tak neplatí, že bychom v bohatství mohli najít skutečnou jistotu a bezpečí. To není možné. Tato cesta vede možná k mramorové hrobce, avšak ani o krok dále.
Tématem dnešního evangelia je bohatství. Můžeme přímo říci - hmotné bohatství. A závěr říká, že takové bohatství můžeme mít dvěma způsoby. Můžeme ho mít pro sebe, nebo ho můžeme mít před Bohem. Ten první způsob je ukázán na příkladu boháče. Z hmotných prostředků si staví barikády, které ho mají uchránit před nejistotou, před pomíjivostí, před ranami osudu. Jeho bohatství ho vzdaluje Bohu, ale také pravému životu. Majetek se mu stává mamonem, modlou. To však není slovo proti majetku, jen proti způsobu, jak ho člověk používá. Majetek je možno mít i jiným, dobrým způsobem. Můžeme se z majetku radovat, to je v dobrém souladu s širokou vrstvou biblické tradice. Jen jednu chybu při tom můžeme udělat - když zapomínáme poděkovat. Majetek je dobrý, když ho přijímáme od Pána Boha. Patří nám jako jedna z životních radostí, a Bůh nám i všem lidem chce dát život v plnosti. Děkovat máme za hojnost, děkovat máme také za to, že můžeme ze své hojnosti rozdávat druhým, a přitom nemít nedostatek. Jsme přece bohatí před Bohem. On nám dá, co potřebujeme.

Děkujeme ti, Pane, za tvou otcovskou dobrotu a péči.
Dej nám ze své milosti,
abychom tvých darů užívali
k tvé slávě, svému dobru a pomoci potřebným. Amen

Žádné komentáře: