chrám těl

chrám těl
chrám
ducha
jsou naše těla
/napsal kdysi ten epileptik
do korintu/

proto následovala
objetí polibky
a svaté hostiny

teprve později
chrámy z kamene

1) „epileptik“ – apoštol Pavel, epilepsie je jeden z výkladů toho, co měl za nemoc
2K 12:7 A abych se nepovyšoval pro výjimečnost zjevení, jichž se mi dostalo, byl mi dán do těla osten, posel satanův, který mne sráží, abych se nepovyšoval. 8 Kvůli tomu jsem třikrát volal k Pánu, aby mne toho zbavil, 9 ale on mi řekl: "Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla."
Pavel si uvědomuje (musí uvědomovat) svou tělesnou slabost
přesto zároveň ví, že jeho tělo – osobnost – je místem, které si Bůh vybral pro přebývání svého Svatého ducha
ten Pavla oživuje, posiluje, naplňuje

2) 1K 6:19 Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha?
tělo je místem přebývání Ducha svatého
(sóma – neutrální pojem, slouží sice hříchu, ale stojí před dvěma možnostmi
- sarx – tělo propadlé smrti
- slouží Bohu a je určeno k věčnému životu,
má být připodobněno tělu slávy Kristovy, když je proměňováno)
ten přebývá ve společenství, ale i v každém jednotlivém křesťanovi
je vlastnictvím Božím, ne naším

častější je v NZ obraz, že celé společenství je živý chrám,
křesťané jako živé kameny
Ef 2:20 Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. 21 V něm je celá stavba pevně spojena a roste v chrám, posvěcený v Pánu; 22 v něm jste i vy společně budováni v duchovní příbytek Boží.

3) objetí polibky – tak končí hned 4 dopisy v NZ
Ř 16:16 Pozdravte jedni druhé svatým políbením.
1K 16:20 Pozdravte se navzájem svatým políbením.
2K 13:11 Pozdravte jedni druhé svatým políbením.

a ještě silnější: políbení lásky
1Pt 5:14 Pozdravte jedni druhé políbením lásky.

tělesná blízkost, která je čistá, bez erotické žádostivosti
„agapé“ bez „erosu“
(agapé – láska nezávislá na vnějších okolnostech, miluji druhého, protože Bůh nás miluje
éros – láska pohlavní, i když někdy i zduchovnělá,
ale vždycky vyvolaná vlastnostmi milované osoby a proto egocentrická,
kdy mi ten druhý má posloužit k vlastnímu uspokojení)

5) svaté hostiny
hody lásky v prvotní církvi – agapai
(Sk 2:46 Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem. - Lukáš se zde romanticky ohlíží několik desetiletí nazpět
ale už u Pavla začaly výtky
1K 11:20 Když vy se však shromažďujete, není to už společenství večeře Páně: 21 každý se dá hned do své večeře, a jeden má hlad, druhý se opije.)

je zajímavé , že o agapai se NZ i jinde zmiňuje už jen v negativních souvislostech
Ju 1:12 Ti jsou úskalím vašeho bratrského stolování, když s vámi hodují bez bázně před Hospodinem. (K: nestoudně)
2Pt 2:13 oddávají se prostopášnosti, když s vámi hodují.

možná se agapé měnilo na éros
možná to bylo zakrýváno přejídáním

našim posláním by mělo být: obnovit radost z toho, že jsme chrámem Ducha,
každý věřící a pak dohromady jako společenství