pánové

pán
kterému
tykáme

kázán

pány
kterým
vykáme


Mt 23:1 Tehdy Ježíš mluvil k zástupům i k svým učedníkům: 2 "Na stolici Mojžíšově zasedli zákoníci a farizeové. 3 Proto čiňte a zachovávejte všechno, co vám řeknou; ale podle jejich skutků nejednejte: neboť oni mluví a nečiní. 4 Svazují těžká břemena a nakládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem. 5 Všechny své skutky konají tak, aby je lidé viděli: rozšiřují si modlitební řemínky a prodlužují třásně, 6 mají rádi přední místa na hostinách a přední sedadla v synagógách, 7 líbí se jim, když je lidé na ulici zdraví a říkají jim 'Mistře'. 8 Vy však si nedávejte říkat 'Mistře': jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratří. 9 A nikomu na zemi nedávejte jméno 'Otec': jediný je váš Otec, ten nebeský. 10 Ani si nedávejte říkat 'Učiteli': váš učitel je jeden, Kristus. 11 Kdo je z vás největší, bude váš služebník. 12 Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.

Mk 12:38 Když učil, řekl: "Varujte se zákoníků, kteří se rádi procházejí v dlouhých řízách, stojí o pozdravy na ulicích, 39 o přední sedadla v synagógách a přední místa na hostinách. 40 Vyjídají domy vdov a dlouho se naoko modlí. Ty postihne tím přísnější soud."

báseň říká: Bohu tykáme
kazatelům vykáme, prokazujeme jim větší úctu než Bohu

náboženství je vznešená věc, mluví o Bohu, jeho slávě
ti, kdo se touto řečí zabývají, mohou být v pokušení uzmout kus té úcty, která patří Bohu
když jsou zbožní kvůli lidskému uznání
ale je to i pokušení posluchačů, že se jim kazatel a Pán Bůh dostanou do zákrytu
promítají si na kazatele vlastnosti skoro-božské a očekávají je od něj

k Mt 23,8-10
zapovězen je titul „Mistře“ – doslova „rabbi“, tedy „učiteli můj“
(koncové „i“ má význam přivlastňovacího zájmena)
církevní společenství zná jediného učitele, a tím je Kristus
a mezi těmi, kdo jeho učení učí, je bratrské společenství
- zapovězen je obdobně titul „otec“ v duchovním smyslu
aby se nezastíralo, že z Boha se rodíme duchovně
- třetí výrok zdá se dubluje první (rabbi – židovský původ, katecheta – řecký původ)
je zde zapovězen titul „katecheta“ – ten, kdo uvodí, duchovní vůdce
- je tak zapovězeno oslovovat se v církvi pomocí zastávaných úřadů
důležité je vzájemné bratrství
jsou sice ve společenství určité služby, ty však nemají zmasivnět natolik, aby bylo
překážkou vzájemnosti
společenství má být bratrským, kde Ježíš je nám prvním z bratří
vládne nám mocí bratrské, blíženecké lásky

11 Kdo je z vás největší, bude váš služebník. 12 Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.
hierarchie služby má jít cestou pokory

pozor: dodržování tohoto nařízení se asi nedá posuzovat podle používání titulů,
ale podle toho, jak to v církvi skutečně funguje

titul "Otec" v ř-k církvi – i apoštol Pavel nazýval Timotea synem, považoval se za jeho duchovního otce
pastor – pastýř