Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

97. Prý "progresivní přístup koupališť", která umožňují pohyb naháčů. Kdyby novináři znali první stránky Bible, psali by o regresi, a to extrémní

96. V bráně arcibiskupství nějaký uslintaný obejda, potlouká se tady mnoho bezďáků, ale tohoto podpírali a laskavě na něj mluvili, takže asi bývalý nejméně kněz.

95. Nejhnusnější na evangelících je, že pijí z jednoho kalicha. Katolíci to nedělají - dnes jsem se dověděl dokonce, že jeden katolický kněz svým farníkům zdůvodňoval, že tohle by přece nechtěli.

94. Zamilovanost - nekritická fáze lásky - trvá maximálně dva roky. Kdyby byli kazatelé ochotni střídat sbory s takovou frekvencí, byly by před námi éra nádherného souznění kazatelů s jejich sbory.

93. „A teď vám povím něco, co vás velmi pobaví: v 70. létech býval tady v budově arcibiskupství kněžský seminář a zde v Trůnním sále stával pingpongový stůl.“ Tak to je tedy pecka. Až doteď si asi nikdo z nás, účastníků prohlídky, neuměl představit, že by kandidáti kněžství mysleli na něco jiného než na modlení.

92. Jediným náboženským pořadem, který se v České televizi prosadil do prime-timu, je losování Šťastných 10. Vždy na začátku moderátor divákům slibuje přízeň Štěstěny - a je to takové malé misijní kázáníčko.

91. V katolickém kostele na Bílou sobotu ukazují Ježíšův hrob, pak na chvíli zamknou, tělo někam odnesou, a v neděli ráno tvrdí, že se stal zázrak, že byl Ježíš vzkříšen.

90. Chválíme tě, Ježíši, že jsi nám svou obětí zajistil nejdelší víkend v roce.

89. Farář, s ordinací a po instalaci, je něčím mezi lékařem a trubkou.

88. Na dveřích kříž. Červený.

87. "Ježíš miluje chudé a potřebné, ale zdá se, že Ježíšek má raději děti bohatých rodičů."

86. "Ptala jsem se dětí, jestli znají nějaké písničky o zvířátkách, a on začal: "Beránku Boóžíí....""

85. Nájemný klaun Hopsalín dělá při Vánočních besídkách mezi dětmi v mateřských školách (sic!) sexistické narážky na Marii a způsob, jakým otěhotněla. Rád bych mu vzkázal: "Pane, dě*ka jste vy."

84. "Pane faráři, budou Vánoce. Můžete nám přinést kousek toho duchovna?"

83. Tělo hyne, přežívá duše a fejsbukový profil.

82. Na úpatí Hostýna stojí socha Panny Marie, kterou "zhotovili studenti Arcibiskupského semináře". Snad si to chlapci celibátníci v rukodílně pěkně užili.

81. Zasténala: "Ó Bože", a tak jsem věděl, že ze všech přítomných se mám právě já zeptat, co ji trápí.

80. Na Hané znamená "podobojí": že pijete bílé víno i červené.

79. Za chvíli začíná mše - a lidé se v kostele modlí. Pro evangelíka dost nepochopitelný zážitek. (Evangelická tradice totiž učí v tomto punktu jinak: lidé před bohoslužbami spolu kecají a je marné snažit se je to odnaučit.)

78. Protivný týpek, ten Vinnetou, jak nesleze z koně a všude vede důležité řeči, že jsou všichni lidi bratři. Nemohl jsem se dočkat, až ho zabijí. - Šikovně ho parodoval Ježíš, když jel na oslu.

Abrahamovy příběhy 14

Gn 19,17-22 Vyhovím ti i v této věci
(L 8,26-39 Vrať se domů a vypravuj)

17 Když je Hospodin vyváděl ven ze Sodomy, řekl Lotovi: "Uteč, jde ti o život. Neohlížej se zpět a v celém tomto okrsku se nezastavuj. Uteč na horu, abys nezahynul." 18 Lot jim však odvětil: "Ne tak prosím, Panovníku. 19 Hle, tvůj služebník našel u tebe milost. Prokazuješ mi velké milosrdenství, že mě chceš zachovat při životě. Já však nemohu na tu horu utéci, aby mě nepostihlo něco zlého a abych nezemřel. 20 Hle, tamto město je blízko, tam bych se mohl utéci, je jen maličké. Smím tam utéci? Což není opravdu maličké? Tak zůstanu naživu." 21 I řekl mu: "Vyhovím ti i v této věci; město, o kterém mluvíš, nepodvrátím. 22 Uteč tam rychle, neboť nemohu nic učinit, dokud tam nevejdeš." Proto bylo to město nazváno Sóar (to je Maličké).


Přátelé v Kristu,
Hospodin vyvádí Lota z města Sodomy. Vyvádí ho, aby nezahynul, protože pro Sodomu je přichystán obrovský trest. „Uteč, jde ti o život.“, slyší. „Neohlížej se zpět a v celém tomto okrsku se nezastavuj.“ Lot si konečně má vytvořil velký odstup od sodomského zla, aby ho už neovlivňovalo, aby mohl začít žít jinak. Má odejít daleko - a má odejít vysoko od sodomské roviny. „Uteč na horu, abys nezahynul.“ A co na to Lot? odpovídá překvapivě: „Také na hoře bych zahynul.“ „Já nemohu na tu horu utéci, aby mě nepostihlo něco zlého a abych nezemřel.“ Lot ocení Boží milosrdenství, poděkuje za záchranu, „díky, Hospodine, že jsi mě vysvobodil“, ale být dále poslušný, to se zdráhá. Ve vší slušnosti odmítá Boží nabídku: „Ne tak prosím, Panovníku. Hle, tvůj služebník našel u tebe milost. Prokazuješ mi velké milosrdenství, že mě chceš zachovat při životě. Já však nemohu na tu horu utéci, abych nezemřel. Hle tamto město – je dost blízko, tam bych se mohl utéci, je jen maličké. Smím tam utéci? Což není opravdu maličké? Tak zůstanu naživu.“ Lot se tedy Bohu vzpouzí. Už zase si chce vybrat místo k přebývání sám, tak i Sodoma předtím byla jeho vlastní volbou. A proč tedy nechce na horu a proč chce do města? Co se pojí s těmito místy? Na horu Lot nechce, protože by to znamenalo dvojí: zaprvé: být o samotě, bez lidí, a zadruhé: být s Bohem. Hora, to je pro velké biblické postavy často místo, kde jsou vystaveni ostré konfrontaci s Boží vůlí. Jen vzpomeňme, co se všechno v Bibli událo na kopcích a horách: na hoře Sinaj, na hoře Karmel, na Sijónu, na Golgotě, a tak dále. Velkým Božím lidem se tady ve vzácné jasnosti a síle ukazuje Boží vůle, oni jsou vystavování velikým nárokům, ale také mimořádně zmocňováni. A teď se k takovým může přiřadit i Lot. Byl výsadním způsobem vysvobozen ze Sodomy, a teď je volán k tomu, aby dále pobýval před Boží tváří. A Lot na to poví: „To bych Bože nepřežil. Tvá svatost by mě musela zničit.“ Já nevydržím být naplno před tvou tváří, nesnesu naplno tvou blízkost. Já chci raději do města. Ano, já vím, že jsi mě z jednoho města právě vyvedl, že tam asi bylo hodně špatností. Ale teď vidím před sebou toto jiné město, spíše městečko, Sóar. Je malé a tak tam snad i toho hříchu bude méně. Tam chci jít.“ V městě nebude Lot muset být o samotě, najde tam společnost, azyl uprostřed lidí. – A Lot je nám tady zase jednou blízký. Lot tady přemýšlí jako my, když se srovnáváme s velkými Božími lidmi a říkáme si: takoví my nejsme. Nejsme jako proroci nebo apoštolové. Nevydrželi bychom neustálé vědomí, že jsme odhalení před Boží tváří, s planoucím ohněm v nitru, s velkým posláním před sebou. Možná máme rádi samotu, občas, ale těžko si dovedeme představit osamocenost velkých Božích lidí. To by nás zničilo, myslíme si. A když potkáme člověka, který žije intenzivně s Bohem, hodně o Bohu mluví a snaží se křesťansky sloužit, možná je nám to sympatické, ale sami pro sebe si řekneme: nic by se nemělo přehánět. Antická moudrost mluví o pravidle „zlaté střední cesty“, a tak nějak půjde také Lot: v sodomské rovině nezůstane, ale na horu také nejde. Ve velké Sodomě zůstat nemůže, ale samoty se taky bojí. Zůstane někde „mezi“, v malém Sóaru.

Je důležité, že Hospodin toto Lotovo rozhodnutí přijímá: Vyhovím ti i v této věci. Uteč tam rychle, říká mu o Sóaru. Dnes Lot dostává šanci žít obyčejně, normálně, jako druzí lidé. Bůh nechce po každém člověku, aby byl například jako Eliáš: ten, který poslechl slova: „Jdi a postav se na hoře Chóreb před Hospodinem“, a zažil, jak Hospodin se tady ubíral, zažil zemětřesení a oheň a až pak hlas Boží, tichý a jemný. (1Kr 19,11n) Bůh nechce po každém člověku, aby byl jako Abraham, kterého čeká vystup na horu v zemi Mórija, kde bude vystaven zkoušce, zda je pro Hospodina ochoten obětovat svého jediného syna. Lot říká, že by na hoře zahynul, nevydržel by stát před tváří Hospodinovou, a raději chce do města, mezi obyčejné lidi. Připadá mu, že takto bude jednodušší život. Zdá se i nám asi, že žít obyčejný život, jako běžní lidé, že je to snazší, než žít v úplné vydanosti Bohu. Těžký je život kněze, mnicha, misionáře. Lot dostává svolení žít normální život, ve městě, mezi lidmi. Ale, jak uvidíme, nečeká ho zde osud snazší. Brzy se ukáže, že i tady na něho čekají velké duchovní zkoušky, a možná právě větší, než kdyby žil na hoře nebo někde v osamocení. Bude muset mezi lidmi namáhavě hledat své místo k životu, bude zápasit s démony, s démonem sexu a s démonem alkoholu. Ani život mezi lidmi, ve společnosti, ve všednodennosti není žádné peříčko. Lot se bál vystavit nároku jediného živého Boha - a tak bude vystaven bezpočtu nároků, které na něj bude klást obyčejný život. A tak nějak to platí i pro nás. Každý všední den podstupujeme zkoušky: je přezkušována naše trpělivost, sebezapření, vytrvalost, obětavost. Nechce se po nás žádná heroická víra, víra mučedníků a misionářů. Ale snazší než oni to nemáme, a pokud ano, je to možná znakem, že žijeme svoji víru ledabyle a povrchně. Když žijeme svou víru obyčejně a mezi lidmi, snadnější je zde na Boha zapomenout. Ale právě proto je pak takový život těžší, když je to život bez Boha.

Lotovi bylo dáno svolení žít obyčejný život. A to dnes vidím jako slovo naděje pro nás. Můžeme svůj život víry žít docela obyčejně, nemusíme se honit za velkými duchovními věcmi. Nemusíme se srovnávat jen s velkými biblickými postavami. Vlastně nad tím už dlouho přemýšlím, nejčastěji při četbě evangelií: kde je v nich naše místo? kde se v nich najdeme? Kde je v nich řeč o obyčejných lidem, kteří nemají žádné zvláštní povolání a poslání? Máme se snad poznat v tom, co dělá sám Ježíš? On je pro nás přece vzorem
nedostižným. Žil v tak intenzivním vztahu s Bohem, že si to neumím ani přestavit. Pak v evangeliu dále vystupují učedníci, těch dvanáct, které Ježíš povolal. I při všech jejich chybách a selháních je však i jejich povolání tak výsadní, že bych se rozhodně ani s nimi nechtěl poměřovat. A přece jsou v evangeliu i lidé obyčejní. Třeba se v zorném poli evangelisty vyskytnou jen na chvíli. Ježíš je osloví, třeba je uzdraví na těle nebo na duši, oni v něj uvěří a dostanou od něj novou orientaci pro svůj život. Nestávají se z nich však nutně učedníci, kteří by chodili s Ježíšem, nejsou vytrhováni ze své rodiny a zaměstnání. Oni od Ježíše zase odcházejí, nejspíše domů, aby žili svůj obyčejný život ve skrytosti. Často jsou výslovně vyzváni, aby se vrátili domů a žili tam dobře svůj všední život. Četli jsem to také dnes z evangelia v příběhu o posedlém v Gerase. Ten je Ježíšem uzdraven za opravdu mimořádných okolností, z demoniaka se stane člověk schopný řeči, on může vyjít z hrobů poté, co jeho vnitřní posedlosti přejdou do stáda vepřů. Tento člověk na svém životě zažije mocné Ježíšovo působení a po svém uzdravení se chce stát Ježíšovým učedníkem. „Prosil Ježíše, aby směl být s ním.“ Od Ježíše však slyší: „Vrať se domů, a tam vypravuj, jak veliké věci ti učinil Bůh.“ - A tak se ani my nemusíme žít stále v blízkosti Ježíše. Nemusíme se poměřovat velkými biblickými postavami, které žily v odkrytosti před tváří Boží. Možná je nám Lot bližší než jeho strýc, praotec Abraham, je to legitimní možnost. Také Lot byl Bohem vysvobozen od zahynutí, také my obyčejní jsme byli Bohem vysvobozeni. A teď dostáváš šanci žít obyčejný život, ve společnosti blízkých lidí. Vrať se domů a žij řádně svůj život.

Děkujeme ti, Pane Bože, že nám dáváš naše rodiny, naše přátele, naše všední radosti.
Prosíme, posiluj nás, ať mezi lidmi uneseme zodpovědnost, kterou máme vůči tobě.