Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

151. Bude ateistická rebelie? Výjimku z nočního zákazu vycházení dostaly půlnoční Vánoční mše, ale ne Silvestrovské oslavy.

150. Roky jsme řešili, jaké to je, když muslimské ženy nosí zahalené obličeje. S koronavirem a rouškami jsme teď do toho experimentu byli vtaženi všichni.

151. Nazval svou firmu Boží střecha, chce tím naznačit, že staví střechy fakt skvělé. A když se to nepovede nebo nestihne, máte z postele výhled na boží střechu v pojetí trampském.


DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Abrahamovy příběhy 15

Gn 19,30-38
(L 7,36-50 Ježíš a hříšnice v domě farizeově –
Mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velikou lásku)
30 Lot pak vystoupil ze Sóaru a usadil se se svými dvěma dcerami na hoře, protože se bál usadit se v Sóaru. Usadil se s oběma dcerami v jeskyni. 31 Tu řekla prvorozená té mladší: "Náš otec je stařec a není muže v zemi, aby k nám podle obyčeje celé země vešel. 32 Pojď, dáme otci napít vína a budeme s ním ležet. Tak dáme život potomstvu ze svého otce." 33 Daly mu tedy té noci pít víno. Pak vešla prvorozená a ležela s otcem. On však nic nevěděl, ani když ulehla, ani když vstala. 34 Příštího dne řekla prvorozená té mladší: "Hle, na dnešek jsem ležela s otcem já. Dáme mu pít víno i této noci a vejdeš ty a budeš s ním ležet. Tak dáme život potomstvu ze svého otce." 35 Daly mu tedy pít víno i této noci a mladší přišla a ležela s ním. On však nic nevěděl, ani když ulehla, ani když vstala. 36 Tak obě Lotovy dcery otěhotněly se svým otcem. 37 I porodila prvorozená syna a nazvala ho Moáb (to je Z otce zplozený); ten je praotcem Moábců až podnes. 38 A mladší porodila také syna a nazvala ho Ben-amí (to je Syn mého příbuzného); ten je praotcem Amónovců až podnes.

Přátelé v Kristu,
dostalo se ke mně po minulém kázání několik ohlasů. Některé v sobě měly námitku: bratře faráři, řekl jste, že Lot nám je možná bližší než Abraham. Ale my se přece nemáme řídit podle Lota, ale podle Abrahama! A po přečtení dnešního příběhu je to ještě mnohem jasnější, že Lot pro nás nemůže být vzorem! A přece bych se chtěl vrátit k tomu, co jsem posledně skutečně řekl: Lot dostal od Hospodina svolení odejít do města, nemusí jít na horu, může žít obyčejným životem mezi lidmi, nejen duchovním životem v odkrytosti před Bohem. Lot dostal tuto možnost od Boha, a byla to možnost dobrá. V tom se můžeme poznat my, když žijeme svou víru jakoby obyčejně, všednodenně. Je to dobrá možnost. Že ji Lot nevyužil, že ji příšerně překroutil, to už je jiný příběh. Ten dnešní.

Dnešním příběhem se s Lotem loučíme. Tohle je poslední zpráva o něm. A jeho život končí v nechutnostech. Podobně jako mnoho lidských životů kolem nás. Když člověk stárne a opouštějí ho síly, anebo když se opíjí tak, že o sobě neví neví, dočkáme se od něj někdy takových věcí, o kterých se mezi slušnými lidmi ani nemluví. Mohli byste se však zeptat: a patří takové povídání vůbec do Bible – Písma svatého, a patří do kázání? Má odpověď by byla: pokud se takové věci dějí kolem nás, když se podobné věci dějí i v církevních rodinách, může se o nich mluvit taky v kostele. Je dobré o nich mluvit, ne bulvárně a s přídechem senzace, ale obecněji si připomenout, že takové věci se nevyhýbají žádné společnosti, a je jen smutné, že ani společenství věřících lidí ne. Tak musel například i apoštol Pavel s bolestí psát do korintského sboru: „Dokonce se proslýchá, že je mezi vámi případ smilstva, a to takový, jaký se nevyskytuje ani mezi pohany, že totiž kdosi žije s manželkou svého otce.“ (1K 5,1) V čem tedy máme my křesťané oproti světským lidem výhodu? Jen v tom, že i pro takové situace můžeme v církvi hledat naději, i do nich se můžeme pokusit vnést světlo evangelia.

A tak dnes slyšíme příběh o Lotovi a jeho dvou dcerách. Tito tři, to je zbytek Lotovy rodiny, která celá měla být zachráněna ze Sodomy. Zbyli jen tito tři, poznamenaní neštěstím, před kterým jen tak tak unikli, poznamenaní častým stěhováním. V očích okolních lidí museli vypadat podivně: tito jediní zachránění zprostřed davu hříšníků, tito, kteří chtěli žít mezi nimi, ale zároveň byli tak odlišní tím, co prožili. Snad proto si Lotovy dcery nemohou najít manžely mezi muži té země, byly pro ně tabu, vymykaly se ze všech zvyklostí. - Jestli si vzpomenete, o čem jsme si povídali minule: Lot byl Hospodinem zavolán, aby ze Sodomy, která měla být zničena, utekl na horu, kde bude zachráněn. Lot však Hospodina uprosil, aby na horu nemusel. Bál se na ni jít, a tak si vymínil, aby se mohl usídlit v malém městečku Sóar. A dneska čteme, že Lot na svou pěst ze Sóaru odchází. Bál se usadit v Sóaru. A usadí se se svými dcerami na hoře, tam, kde ho Hospodin posílal původně. Lot tady před něčím utíká, má pořád z něčeho strach. Má strach, protože nedůvěřuje Hospodinu. Když měl jít na horu, chtěl spíše zůstat ve městě. Když mu Hospodin dá svolení k přebývání ve městě, odchází Lot na horu. On má strach ze svého okolí, utíká před jakýmsi nebezpečím vnějším, před svým okolím a okolnostmi – a zatím, pomyslete, zatím mu ta největší hrůza vyroste z jeho vlastního života. Lot pořád před něčím utíká, ale před svou vlastní slabostí neuteče. To, co se stalo, nemusíme rozebírat do podrobností. Lot se spustí se svými vlastními dcerami. Je opit tak, že neví, co dělá, a počne s dcerami syny. Alkohol a sex mají často tak blízko k sobě, jako dvě pokušení, která se ráda druží. A narodí se z toho dva synové, kteří jsou od počátku předurčení k podivné existenci. Jeden se jmenuje Moáb, to jméno znamená Z otce zplozený. Druhý Ben-ami, to znamená Syn mého příbuzného. Budou to praotcové dvou národů, které budou žít v okolí Izraele, a budou jeho největšími nepřáteli i největším pokušením. Lotovi se v jeho synech ztělesnily jeho vlastní strachy, jeho děsy se tady zhmotnily. Teď najednou bude mít své selhání stále před očima, uvidí je na vlastních dětech. A podobně to bude později platit pro národ Izrael jako celek. Když Izraelci uvidí, jaké zvrhlosti se dějí v okolních pohanských národech, nebudou si moci říct: nevíme, odkud se to v těch lidech vzalo. - Došlo to v okolních pronárodech až tak daleko, že v pohanských eposech byli muži, kteří se zrodili z krvesmilství, opěvováni jako bohatýři. Vždyť takoví jsou prý „nejčistěji plnokrevní“, ti, kteří se zrodili z otce a jeho dcery. To muselo Izraelcům trhat uši, když tohle slyšeli, větší zvrácenost si snad nelze představit. To, co je pro Boží lid největší zvrhlostí, je pohany oslavně opěvováno. A přesto nemohou Izraelci říct: s tím my nemáme nic společného, jsme toho daleci. Dnes tady mají Boží lidé napsáno, že tato hříšnost vzešla z jejich vlastního rodu. To jsou ztělesněné sklony Lota, a my si řekněme, nejen tehdejšího Lota, ale Lota, který dřímá v každém z nás. A špatnosti druhých nám často nejvíce vadí tehdy, když tušíme, že sami bychom jich byli schopni a máme k nim sklon a musíme se jim pracně bránit.

Jak z toho marastu ven? Jak se dostat ven ze situací podobných té Lotově? Víte co, připomeňme si ještě jeden příběh. Je podobný tomu, co se stalo tady, a přece naprosto odlišný ve vyústění. - Žila v době Ježíšově v městečku Betánii žena-hříšnice. Tak ji všichni říkali, a možná ještě hůře. Všichni o ni věděli, že žije nemravným životem. Kdoví, co všechno se o ní povídalo. Pravděpodobně to byla prostitutka, ta, co prodává své tělo za peníze. Proč to taková žena dělá? Možná skutečně kvůli penězům, aby přežila. A možná takto podivně hledá lidskou blízkost, protože si ji neumí najít jinak. Je to hrůza domýšlet, když se někdo musí takto prodávat, právem se prostituce označuje za přežívající formu otroctví. A tato betánská žena teď prožije vysvobození v Ježíšově blízkosti. Je vysvobozena tím, že ji Ježíš přijímá, že má pro ni pochopení, ano, je osvobozena proto, že ji má rád. Ona v jeho blízkosti pocítí bezpodmínečné přijetí a odpuštění svých špatností. A pak ji vysvobodí její vlastní slzy. Ona lituje toho, jak žije, co všechno udělala, pláče, a její slzy odplavují v tuto chvíli všechnu špínu jejího života. - Farizej Šimon, který v tuto chvíli hostí Ježíše ve svém domě, je tím děním pohoršen. „Kdyby jen Ježíš věděl, co je to za ženu, jak velké hříchy sebou táhne, to by ji vůbec nemohl dovolit, aby k němu přistoupila.“ Ježíš však pozná, jak Šimon přemýšlí, a jeho smýšlení odmítá. - Je to slepá cesta, když se povyšujeme nad hřích druhých, když si pěstujeme představu své vlastní dobroty a spravedlnosti. Je to slepá cesta, i když třeba jako farizej Šimon ještě máme dost sil, abychom tuto svou iluzi samospravedlnosti živili. Že je to slepá cesta, to se pak často ukáže ve chvílích, kdy člověka síly opouštějí a jeho hříchy, doposud skryté, se provalí – jako se to stalo Lotovi. – Jediná cesta, která člověka může vyvést z jeho bídy, je cesta lásky. A není, Bohu díky, podstatné, jak hluboce jsme v této lidské bídě potopeni. Bůh nás miluje takové, jací jsme, miluje nás bez podmínek. Ukázalo se to v životě syna Božího, Ježíše Krista. A my, když v Ježíše Krista uvěříme, to znamená, když jeho lásku přijmeme, můžeme ve světle této milosti také lépe nahlédnout svou slabost, špínu svého života. A vyplakat ji, sklonit se před Ježíšem, doma v pokojíčku, odpovědět na jeho lásku svou láskou. Pak se budeme moci zase postavit na nohy. A třeba pak i lépe svedeme nést hřích druhých.

Pane Ježíši Kriste, děkujeme ti, že nás nenecháváš jen v lidských rozmyslech a upadat stále hlouběji v lidské bídě,
děkujeme, že nás oceňuješ svou láskou a dáváš nám sílu k nápravě naší hříšnosti.