Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

122. Co je modlitba? Rozhovor s Bohem, vysekne evangelík. A už sis někdy s Bohem povídal? Ne, Bůh mlčí. – Že takový rozhovor vyrůstá ze spočinutí před Bohem, to mu ovšem taky nic neříká.

121. "Tu levou nohu má od Boha." - Mistrovství světa ve fotbale.

120. Zdržela mě na ulici cigánka, že mi chce povědět, co mě čeká. Když jsem ji řekl, že jsem křesťan, požehnala mi a ustoupila z cesty. Vida.

119. "Vzal její hřích na sebe" u G. Greena znamená, že "si nasadil kondom při souloži s katoličkou".

118. Poznal jsem dalšího člověka, který se ujímá zatoulaných koček. Stále však neznám nikoho, kdo by se nezištně ujímal zbloudilých lidí.

117. Při výstupu na Svatý kopeček se bavili komentováním jednotlivých zastavení křížové cesty: "Hele, zase o něco zakopl."...

DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Izákovy příběhy 2

Gn 22,6-12 "Otče!" "Copak, můj synu?"

6 Abraham vzal dříví k oběti zápalné a vložil je na svého syna Izáka; sám vzal oheň a obětní nůž. A šli oba pospolu. 7 Tu Izák svého otce Abrahama oslovil: "Otče!" Ten odvětil: "Copak, můj synu?" Izák se otázal: "Hle, oheň a dříví je zde. Kde však je beránek k zápalné oběti?" 8 Nato Abraham řekl: "Můj synu, Bůh sám si vyhlédne beránka k oběti zápalné." A šli oba spolu dál. 9 Když přišli na místo, o němž mu Bůh pověděl, vybudoval tam Abraham oltář, narovnal dříví, svázal svého syna Izáka do kozelce a položil ho na oltář, nahoru na dříví. 10 I vztáhl Abraham ruku po obětním noži, aby svého syna zabil jako obětního beránka. 11 Vtom na něho z nebe volá Hospodinův posel: "Abrahame, Abrahame!" Ten odvětil: "Tu jsem." 12 A posel řekl: "Nevztahuj na chlapce ruku, nic mu nedělej! Právě teď jsem poznal, že jsi bohabojný, neboť jsi mi neodepřel svého jediného syna."

(Ž 42,6.8-9a Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš?; L 22,39-46 modlitba v Getsemane; 1K 10,13 Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.)
(42 Jako jelen mučen žízní; 166 Pán Bůh je přítomen; 326 Jezu Kriste, tobě díky; 636 Z tvé ruky)


Přátelé v Kristu,
Abraham je poslušný Boha natolik, že je ochoten obětovat svého jediného syna. Dá přednost víře v Hospodina před životem vlastního syna. Je vůbec možné vykládat takový příběh dnes, v době, kdy tolik rodičů na svých dětech lpí, kdy tolik lidí řekne, že děti jsou smyslem jejich života, a jsou ochotni udělat skoro všechno pro to, aby jejich děti žily v bezpečí, aby je uchránili od těžkostí? Jak vysvětlit, že pro Abrahama byl vztah k Bohu důležitější než vztah k synovi? – Ale Abraham není jako otec zase tak odlišný od dnešních otců. Když příběh čteme pozorně, zaráží mě spíše, jak je Abraham současný. On není fanatik víry, ochotný obětovat pro svého Boha cokoliv. Jemu se nejde na horu lehce. On cestou vůbec nemluví, kdo ví, co se mu honí hlavou. Jen jeden rozhovor zazní, a začne ho Izák. Tu Izák svého otce Abrahama oslovil: "Otče!" Ten odvětil: "Copak, můj synu?" Otec a syn, vztah blízkosti a odpovědnosti otce za syna. A na otázku svého syna Izáka dovede odpovědět jen velmi neurčitě. "Můj synu, Bůh sám si vyhlédne beránka k oběti zápalné." Tady cítíme, že Abraham má o svého syna strach, zažívá úzkost z toho, co bude. Také Abraham se děsí toho, že je život jeho syna ohrožen, jako bychom se děsili my. Vždyť pro Abrahama je Izák vymodlený syn jeho stáří, jediný syn. Jedináček. A jako jsme četli posledně o Izákově narození, o radosti z jeho narození, a řekli jsme si, že i mnozí lidé dnes zažívají narození svých dětí jako dar od Boha – tak i při tomto dnes můžeme mluvit o podobnosti mezi Abrahamem a našimi současníky. Abraham zažívá úzkost z toho, že je život jeho syna ohrožen. Jako si i my dnes sotva dovedeme představit něco hroznějšího, než smrt vlastních dětí.
Abraham musel jít tou cestou, musel vybalancovat tenhle úkol. On má svého syna rád, Izák je pro jeho život hodně důležitý. A přece se pro něho syn nesmí stát modlou. Zní to tvrdě, ale Abraham musí vědět, že syn pro něj není tím nejdůležitějším v jeho životě. Po úzké hraně Abraham jde: miluje svého syna, ale nesmí říci, že ho miluje nadevše. Miluje svého syna, ale nesmi si říct, že pro syna žije. Nesmí na svém dítěti lpět. Jde tady o to, aby byl svobodný pro Hospodina, jemu poslušný, k dispozici pro jeho plán. – Myslím, že toto dilema můžeme přeložit i do řeči civilnější. Zdá se mi, že mluví do situací, které i nás mohou skutečně potkat. Poučení z tohoto oddílu je, že nemáme na svých dětech lpět. Máme je mít rádi, máme za ně odpovědnost, ale: víš to, že když ztratíš dítě, neztratí ještě tvůj život smysl? Potkal jsem několik rodičů, kterým jejich děti zemřely. Je to těžká ztráta a ty rodiče to vždy těžce poznamenalo. Vůbec jsme nevěděl, co do takové situace říct. Když jsem však někdy slyšel, jak říkali: „Teď už nemáme pro co žít.“, pomyslel jsem si, že takto by mluvit neměli. - Potkávám rodiče, kteří své děti ztratili v tom smyslu, že se jim děti odcizily, a taky takoví lidé jsou zlomení a řeknou, že život už pro ně skončil. Opět je to abrahamovské dilema, a dnešní oddíl nás učí, že smysl života není v dětech. – A pak jistě známe taky lidi, kteří zůstanou bezdětní. Dovedu si představit, jak pro ty může být těžký život ve společnosti, kde děti jsou nejvzácnějším kapitálem, kde každý mluví o tom, jaké naděje do svých dětí vkládá. Pro takové může být ta abrahamovská korektura ulehčením: smysl života není v dětech.
Abraham tedy jde s Izákem na horu. Izák nese na zádech dříví k oběti zápalné, Abraham nese oheň a obětní nůž. Těžká situace. Divná pro Izáka: Kde však je beránek k zápalné oběti? Traumatická pro Abrahama. On svou odpovědí uhýbá: Bůh sám si vyhlédne beránka k oběti zápalné. Abraham mlčí, nedovede o tom mluvit. Kolik je takových situací, o kterých nedovedeme ani mluvit. A kolik z nich se děje dětem, nebo je děti mají před očima, a trápí se jimi uvnitř, možná více, než si my dospělí uvědomujeme. Ale jak byste je chtěli dětem vysvětlit? Snažíme se svým dětem vysvětlit svět, vychovat je tak, aby světu rozuměli. Kolik věcí však vysvětlit nelze: koncentrační tábory za druhé světové války, milióny dětí, umírající i v dnešní době na podvýživu v Africe. A také v naší zemi: týrané děti, zneužité děti. Rodiny, kde na sebe rodiče křičí, nebo se přímo bijí, zpíjejí se do němoty. – A tady v našem příběhu, tak těžkém, se Abraham chystá vztáhnout ruku na vlastního syna. Ano, skončí to dobře, my už známe konec. Ale co si z toho Izák odnese do svého života? Jak bude nahlížet na svého otce? Snad bylo pro Izáka podstatné, že poznal, jak je pro jeho otce důležitá víra. Že u svého otce viděl, jak mocnou silou pro něj je důvěra, že Bůh všechno moudře řídí. I když jeho víře nemůže Izák rozumět. I když mu otec nevysvětlil vše, nebyl schopen vysvětlit. – Izák se snažil s otcem mluvit, věci si vyříkat. Psychologie říká, že to pomůže, když si věci vyříkáme. Ale já psychologii podezírám, že klame, když mluví, že to vždy pomůže, když svá traumata vyslovíme. Abraham od rozhovoru uhýbá, a já bych se ho zastal. Ty těžké věci, které se mu honí hlavou, jsou nejen nad chápání dítěte. Ony jsou i nad jeho vlastní chápání, nad chápání tohoto věkovitého starce.
V evangeliu se později také brnká na tuto citlivou strunu. Bible řekne, že Hospodin vydal na smrt svého vlastního syna, Ježíše Krista. A řekne dokonce, že tady ve smrti Ježíšově se naplňuje pravý smysl toho, co předvídal tenkrát Abraham cestou na horu. Abraham Ježíšovu smrt předpověděl, když ani pořádně nevěděl, co říká a očekává. Že totiž tady, v Ježíši Kristu, si Hospodin vyhlédl beránka k oběti zápalné. - Vidíme u Ježíše, jak taky jeho zápas o pochopení a přijetí údělu byl těžký, četli jsme příběh z Getseman. Vidíme u Ježíše, jaký je jediný způsob řeči, který v takové chvíli zbývá, že je to modlitba k Bohu, usilovná a vytrvalá. Jeho učedníci nebyli schopni nic z toho pochopit, i když se s nimi snažil mluvit a připravit je na své utrpení připravit. Vidíme u Ježíše, jak také on používá abrahámovskou metodu k zvládnutí situace, víru v Hospodina. Důvěru, že se Boží vůle může dít: tvá vůle se staň. A vidíme u Ježíše navíc, kam jeho víra vedla, když jeho zkouška došla až do lidského konce, ke smrti. Byl to počátek jeho oslavení a potěšení u Boha. - Ježíšova oběť pro nás není zárukou, že nás už nepotká nic tak těžkého jako jej nebo Abrahama. Ježíšova oběť je však potěšením, abychom si nemuseli nikdy zoufat.

Pane Bože, prosíme, ať jsme ušetřeni takových těžkých zkoušek, jakou zažil Abraham.
A když nám bude někdy hodně těžce, ať je pro nás posilou oběť tvého syna.

Žádné komentáře: