Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

97. Prý "progresivní přístup koupališť", která umožňují pohyb naháčů. Kdyby novináři znali první stránky Bible, psali by o regresi, a to extrémní

96. V bráně arcibiskupství nějaký uslintaný obejda, potlouká se tady mnoho bezďáků, ale tohoto podpírali a laskavě na něj mluvili, takže asi bývalý nejméně kněz.

95. Nejhnusnější na evangelících je, že pijí z jednoho kalicha. Katolíci to nedělají - dnes jsem se dověděl dokonce, že jeden katolický kněz svým farníkům zdůvodňoval, že tohle by přece nechtěli.

94. Zamilovanost - nekritická fáze lásky - trvá maximálně dva roky. Kdyby byli kazatelé ochotni střídat sbory s takovou frekvencí, byly by před námi éra nádherného souznění kazatelů s jejich sbory.

93. „A teď vám povím něco, co vás velmi pobaví: v 70. létech býval tady v budově arcibiskupství kněžský seminář a zde v Trůnním sále stával pingpongový stůl.“ Tak to je tedy pecka. Až doteď si asi nikdo z nás, účastníků prohlídky, neuměl představit, že by kandidáti kněžství mysleli na něco jiného než na modlení.

92. Jediným náboženským pořadem, který se v České televizi prosadil do prime-timu, je losování Šťastných 10. Vždy na začátku moderátor divákům slibuje přízeň Štěstěny - a je to takové malé misijní kázáníčko.

91. V katolickém kostele na Bílou sobotu ukazují Ježíšův hrob, pak na chvíli zamknou, tělo někam odnesou, a v neděli ráno tvrdí, že se stal zázrak, že byl Ježíš vzkříšen.

90. Chválíme tě, Ježíši, že jsi nám svou obětí zajistil nejdelší víkend v roce.

89. Farář, s ordinací a po instalaci, je něčím mezi lékařem a trubkou.

88. Na dveřích kříž. Červený.

87. "Ježíš miluje chudé a potřebné, ale zdá se, že Ježíšek má raději děti bohatých rodičů."

86. "Ptala jsem se dětí, jestli znají nějaké písničky o zvířátkách, a on začal: "Beránku Boóžíí....""

85. Nájemný klaun Hopsalín dělá při Vánočních besídkách mezi dětmi v mateřských školách (sic!) sexistické narážky na Marii a způsob, jakým otěhotněla. Rád bych mu vzkázal: "Pane, dě*ka jste vy."

84. "Pane faráři, budou Vánoce. Můžete nám přinést kousek toho duchovna?"

83. Tělo hyne, přežívá duše a fejsbukový profil.

82. Na úpatí Hostýna stojí socha Panny Marie, kterou "zhotovili studenti Arcibiskupského semináře". Snad si to chlapci celibátníci v rukodílně pěkně užili.

81. Zasténala: "Ó Bože", a tak jsem věděl, že ze všech přítomných se mám právě já zeptat, co ji trápí.

80. Na Hané znamená "podobojí": že pijete bílé víno i červené.

79. Za chvíli začíná mše - a lidé se v kostele modlí. Pro evangelíka dost nepochopitelný zážitek. (Evangelická tradice totiž učí v tomto punktu jinak: lidé před bohoslužbami spolu kecají a je marné snažit se je to odnaučit.)

78. Protivný týpek, ten Vinnetou, jak nesleze z koně a všude vede důležité řeči, že jsou všichni lidi bratři. Nemohl jsem se dočkat, až ho zabijí. - Šikovně ho parodoval Ježíš, když jel na oslu.

Proměňujte se

Ř 12,2 Nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.

Přátelé v Kristu,
jsme farářem už 11 let, a za tu dobu se doba změnila. A zároveň nezměnila. Ještě na konci 90. let za mnou často přicházeli lidé a říkali, jak jsou šťastní, že je doba zase svobodná. Že například lidé zase mohou chodit do kostela. Víte, pane faráři, říkali mi, za komunistů to nešlo. Komunisté církev pronásledovali, a kdyby se ti nahoře dověděli, že chodím do kostela, měl bych z toho problémy v práci. A dětem by dělali problémy na škole, nemohly by jít studovat. Ale my jsme teď tak rádi, že už je všechno svobodnější a my už můžeme do kostela znovu chodit. Ano, doba se změnila. – A dneska, když s lidmi mluvím, tak říkají: Víte, pane faráři, my nemáme čas chodit do kostela. Doba je uspěchaná, a když se chce člověk uživit a postarat o rodinu, to se musí pěkně otáčet. Od rána do večera v práci, a tak je aspoň o víkendu rád, že se může trochu prospat. – Tak jak je to vlastně: změnila se doba, nebo nezměnila? Dříve se říkalo, že se do kostela chodit nesmí, dnes říkají, že na církev nemají čas. – Z pohledu faráře se doba zase tak nezměnila. Stále stejně nám hrozí, že se budeme řídit podle světa, podle toho, co je ve světě důležité, že se budeme jen přizpůsobovat tomu, jak to ve světě prostě chodí.

Nepřizpůsobujte se tomuto věku, poví apoštol. Doslova tam je: „nepřizpůsobujte se schématu tohoto věku.“ „Schéma“ je slovo řecké, a skutečně je použito na tomto místě originálu Nového zákona. „nepřizpůsobujte se schématu tohoto věku.“ „Nenechte se schematizovat tímto věkem.“ Každá doba má totiž svá schémata, struktury, které se nám snaží vnutit. V době budování socialismu to bylo například schéma, že církev je cosi zpátečnického, a že komunisti lépe vědí, jak vybudovat lepší lidskou společnost. Mnozí křesťané se tomu kvůli vlastnímu prospěchu nebo vinou svého strachu přizpůsobili. - Dnes se nám už zdá, že jsme odhalili falešnost těchto schémat odhalili. – Ale netlačí snad dnes na nás jiná schémata a nesnaží se nám vnucovat a formovat nás? Například schéma konzumní společnosti. Spojené s myšlenkou, že bohatství života spočívá v tom, kolik máme majetku a kolik zážitků shromáždíme. – Někteří lidé jsou hrdí, že po 20 letech budování kapitalismu už odhalili, že taky jeho schéma je nezdravé. Dobrá. Ale nejsou v našich hlavách ještě i jiná schémata, u kterých nám ještě dlouho nedojde, že jsou závadná? Schéma, že nejdůležitější v životě je zdraví. Prý. Schéma, že smyslem života je zplození a výchova dětí. Prý. – Stále máme v hlavě nějaká schémata, podle kterých se řídíme. Ale měli bychom častěji uvažovat, zda jsou pravdivá, nebo jestli to není jen nějaké schéma, které nám nutí tento věk, a my se mu jen přizpůsobujeme.

Je to těžké, vymknout se ze schémat. Je to těžké, žít svůj vlastní, originální život. Rozumím evangeliu tak, že ono nás právě chce vysvobodit, abychom žili podle svého vlastního určení, jako originály před Bohem. Abychom své životy řídili Bohem. A to ovšem neznamená, že máme upadnout do nějakého nového schématu. Bůh není schématický. Život s Bohem je život ve velké svobodě. Ve svobodě, kdy jsme volní od našich různých strachů a obav a starostí. Ve svobodě, kde poznáváme, že Boží určení pro náš život nám dává bohatství a lásku. Pavel řekne, že máme rozpoznat Boží vůli, a tím taky, co je dobré. Podle Boží vůle se máme řídit, a to neznamená otroctví, nýbrž naopak dobrý, naplněný, užitečný život. Žijte ve svobodě Božích dětí, řekne Pavel jinde. Víme, o čem mluví? Zažili jsme někdy ten pocit svobody v Bohu? Že pokud se spoléháme na Boha, ukazují se mnohé hodnoty tohoto světa jako falešné? Že je-li Bůh s námi, nemusíme se bát ničeho ve světě? Pokud aspoň tušíme, jak vzácná je tato svoboda, tak se toho držme a rozvíjejme ji u sebe. Držme si výhled na Boha otevřený. Učme se chodit v této svobodě. Bůh není schématický. S ním může být každý den nový. A také v tuto chvíli nám dává příležitost, abychom se vymkli ze všech schémat, ze všech zaběhnutých způsobů, ze všech manipulací. Dává nám příležitost, abychom nově a z gruntu promýšleli svůj život, abychom hledali Boha jako zdroj našeho života, a nechali se určovat jeho vůlí.

Není to ovšem snadné. Vůbec to není snadné. Vždyť máme tak dlouhou zkušenost, že jedeme stále ve stejných kolejích a je pro nás tak těžké proměnit své smyšlení. Je tak těžké vystoupit ze všech manipulací a zaběhaných způsobů. Skáčeme podle způsobů světa. Neměníme se. Boží vůle se v nás nijak zřetelně neprojevuje. - A co mě zaráží ještě více, že si své přizpůsobování světu dovedeme zbožně omluvit. Zdůrazníme, že Boží moc k naší proměně přichází jako pouhá milost. Nedovedeme si ji nijak zasloužit ani vynutit. Vše je pouhá milost. My jsme jen slabí a skromní. Moc si o sobě nemyslíme, ani o své víře si nemyslíme, a ve svém duchovním životě jsme velmi nenápadní. Vždyť co bychom taky mohli dělat? Pokud Bůh sám k nám nepřijde a nezalomcuje námi a nepromění nás – jsme jen slabí a hříšní, k ničemu. Vše je pouhá milost – to si pamatujeme z reformačního učení. A bereme to jako omluvu pro naší pasivitu, vlažnost, nemastnost neslanost. – Ale pozor! Ta reformační pravda má i svou druhou polovinu. My se máme na tu Boží milost máme zavěsit svou vírou. A víra zde není míněna jen jako nějaký pocit, nejasný pocit. Víra je taky rozum: projevuje se taky tak, že se mění naše smýšlení. A víra je taky vůle: projevuje se tak, že se pro ni rozhodujeme, že se rozhodujeme Bohu důvěřovat. - Poslouchejme Pavla. On řekne: proměňujte se obnovou své mysli. Tohle dělejte, v tomhle buďte aktivní. Proměňujte se obnovou své mysli. Rozhodujme se pro Boha. - Boží milost k nám přichází sama od sebe, nemůžeme pro to nic udělat. Ale něco udělat máme – máme se rozhodnout, zda Boží milost přijímáme nebo ne. Přichází k nám jako možnost – a my se pro ni máme rozhodnout.

Dnes budeme křtít malé dítě. Proč vlastně křtíme? Vždyť Boží milost nad tím dítětem platí tak či tak. Křtem ji nezpůsobíme. - A přece se rodiče taky museli rozhodnout, že se chtějí této milosti viditelně chytit, že se Boží vůlí chtějí nechat určovat při výchově svého dítěte.

Budeme dnes slavit i druhou svátost: večeři Páně. Připomínat si lásku Ježíše Krista, jeho oběť pro nás. Ta platí. A my k ni nemůžeme nic přidat. Je to pouhá milost. Ale my se taky musíme pro ni rozhodnout. Musíme se rozhodnout, vystoupit z lavice a přijít ke stolu Páně. Musíme se rozhodnout, zda chceme, aby tato milost určovala naše životy.
Proměňujte se obnovou své mysli. Rozhodujme se pro Boha. A mějme v tom odvahu a vytrvalost.

Skloňme se k vyznání vin:
- Vyznáváme, že jsme hříšní lidé, že se často přizpůsobujeme hříchu tohoto světa.
- Věříme, že ty nás chceš z hříchu vysvobodit. Věříme, že Ježíšova láska je nám pomocí k takové záchraně.
- Jako ty rozvazuješ pouta našeho hříchu, chceme i my odpustit těm, kdo se proti nám provinili, a vyznáváme to:
Slovo milosti: Ježíš Kristus sám sebe vydal za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce. (Ga 1,4)

Žádné komentáře: