Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

97. Prý "progresivní přístup koupališť", která umožňují pohyb naháčů. Kdyby novináři znali první stránky Bible, psali by o regresi, a to extrémní

96. V bráně arcibiskupství nějaký uslintaný obejda, potlouká se tady mnoho bezďáků, ale tohoto podpírali a laskavě na něj mluvili, takže asi bývalý nejméně kněz.

95. Nejhnusnější na evangelících je, že pijí z jednoho kalicha. Katolíci to nedělají - dnes jsem se dověděl dokonce, že jeden katolický kněz svým farníkům zdůvodňoval, že tohle by přece nechtěli.

94. Zamilovanost - nekritická fáze lásky - trvá maximálně dva roky. Kdyby byli kazatelé ochotni střídat sbory s takovou frekvencí, byly by před námi éra nádherného souznění kazatelů s jejich sbory.

93. „A teď vám povím něco, co vás velmi pobaví: v 70. létech býval tady v budově arcibiskupství kněžský seminář a zde v Trůnním sále stával pingpongový stůl.“ Tak to je tedy pecka. Až doteď si asi nikdo z nás, účastníků prohlídky, neuměl představit, že by kandidáti kněžství mysleli na něco jiného než na modlení.

92. Jediným náboženským pořadem, který se v České televizi prosadil do prime-timu, je losování Šťastných 10. Vždy na začátku moderátor divákům slibuje přízeň Štěstěny - a je to takové malé misijní kázáníčko.

91. V katolickém kostele na Bílou sobotu ukazují Ježíšův hrob, pak na chvíli zamknou, tělo někam odnesou, a v neděli ráno tvrdí, že se stal zázrak, že byl Ježíš vzkříšen.

90. Chválíme tě, Ježíši, že jsi nám svou obětí zajistil nejdelší víkend v roce.

89. Farář, s ordinací a po instalaci, je něčím mezi lékařem a trubkou.

88. Na dveřích kříž. Červený.

87. "Ježíš miluje chudé a potřebné, ale zdá se, že Ježíšek má raději děti bohatých rodičů."

86. "Ptala jsem se dětí, jestli znají nějaké písničky o zvířátkách, a on začal: "Beránku Boóžíí....""

85. Nájemný klaun Hopsalín dělá při Vánočních besídkách mezi dětmi v mateřských školách (sic!) sexistické narážky na Marii a způsob, jakým otěhotněla. Rád bych mu vzkázal: "Pane, dě*ka jste vy."

84. "Pane faráři, budou Vánoce. Můžete nám přinést kousek toho duchovna?"

83. Tělo hyne, přežívá duše a fejsbukový profil.

82. Na úpatí Hostýna stojí socha Panny Marie, kterou "zhotovili studenti Arcibiskupského semináře". Snad si to chlapci celibátníci v rukodílně pěkně užili.

81. Zasténala: "Ó Bože", a tak jsem věděl, že ze všech přítomných se mám právě já zeptat, co ji trápí.

80. Na Hané znamená "podobojí": že pijete bílé víno i červené.

79. Za chvíli začíná mše - a lidé se v kostele modlí. Pro evangelíka dost nepochopitelný zážitek. (Evangelická tradice totiž učí v tomto punktu jinak: lidé před bohoslužbami spolu kecají a je marné snažit se je to odnaučit.)

78. Protivný týpek, ten Vinnetou, jak nesleze z koně a všude vede důležité řeči, že jsou všichni lidi bratři. Nemohl jsem se dočkat, až ho zabijí. - Šikovně ho parodoval Ježíš, když jel na oslu.

Máte hojnou odměnu v nebi

L 6:22-23 Blaze vám, když vás lidé budou nenávidět a když vás vyloučí, potupí a vymaží vaše jméno jako proklaté pro Syna člověka. Veselte se v ten den a jásejte radostí; hle, máte hojnou odměnu v nebi. Vždyť právě tak jednali jejich otcové s proroky.

Přátelé v Kristu,
možná mnoho nesrozumitelných a těžko přijatelných věcí nacházíme v tomto krátkém textu. Ale snad se mi podaří tato slova trochu vysvětlit, a snad i ukázat, jak jsou to slova aktuální i pro nás. – Kde začít? Snad tím, že se zeptám: jak je pro nás přitažlivý Ježíš? Jak je pro nás milé to, co se o něm dovídáme z evangelií? A ještě jedna přesnější otázka: jak je nám sympatický jeho životní způsob? - Ježíš hlásal myšlenku milostivého Boha, který lidem pomáhá, který lidem odpouští a nadevše nás miluje. Boha, který chce mít s námi společenství, vždyť nás přece stvořil ke svému obrazu. A Ježíš se na takového Hospodina taky sám naprosto spolehl. Ve svých chvílích dobrých i ve chvílích těžkých, i těch nejtěžších. Nepřestal Bohu důvěřovat, biblickým jazykem řečeno: žil jako Boží syn, on byl tím obrazem božím na zemi, on věrně stál v tom postavení, z kterého jsme my všichni jinak vypadli. – A teď se znovu ptám: jak je pro nás Ježíšův příklad přitažlivý? Protože na tom všechno záleží. Chceme, aby v našich životech tím nejdůležitějším byla láska? Víme, že máme odpouštět, hodně odpouštět? Učíme se na Boha spoléhat ve všech situacích? Nemluvím teď o míře, v jaké se nám to daří žít, to bývá leckdy mizerné. Mluvím teď o úmyslu, o přání, o naději. Jestli bychom tak chtěli žít. Zda skutečně rozumíme tomu, co znamená vyznání: Ježíš je pravý člověk. Jestli u něj hledáme, jak žít naplněný lidský život. Zda jej chceme následovat.

Pokud to takto v naší víře máme, je zároveň jasné, že to nebudeme mít ve světě jednoduché. Pokud se rozhodneme žít podle Ježíše, snadno se nám může stát, že budeme ve světě považováni za blázny. Vždyť běžný životní způsob je tak jiný, tak odlišný od toho křesťanského. Lidé řeknou: Copak to jde, milovat všechny bližní? Například i přistěhovalce, i kriminálníky, i zbohatlíky? I souseda, který pořád huláká? Copak to jde, pořád odpouštět, i těm, kteří o žádné smíření nestojí? A není to bláznovství důvěřovat Bohu uprostřed dnešního světa? Světa, který se naučil tak dobře žít bez Boha, a kde nejsou žádné Boží stopy vůbec viditelné. Je zřejmé, že ten, kdo bude bez skrývání žít ježíšovským způsobem, bude pro lidi v mnoha směrech nepochopitelný až směšný. Někdy dokonce až protivný, několikrát jsem slyšel někoho křičet až nepochopitelně naštvaným způsobem: co tady mluvíte o Ježíši?! – A tyto zkušenosti už odpovídají těm slovům, která dnes říká Ježíš: lidé vás budou nenávidět a vyloučí vás, potupí a vymaží vaše jméno jako proklaté pro Syna člověka. V době první církve se stávalo konkrétně to, že křesťané byli vylučováni ze synagóg, a vlastně i ze slušné společnosti. Byli tupeni a vysmíváni. Pro své divné řeči, protože říkali, že chtějí následovat Ježíše. A protože se podle toho taky snažili žít. A taky podobně dnes se křesťanství nenosí - myslím teď na opravdové, žité křesťanství. Nehrozí nás sice zákazy ani lynčování. Ale výsměch či lhostejnost lidí dovede od křesťanského svědectví zrazovat stejně účinně jako pronásledování v raných dobách církve.

Takže první části dnešního Ježíšova slova snad rozumíme. Chce připomenout, že ty dva životní způsoby stojí ostře proti sobě: život podle světa, a život podle Boha. A že pokud se rozhodneme žít podle Ježíše, protože jsme v jeho osudu rozpoznali vzor naplněného života, musíme počítat s nepochopením světských lidí, někdy až s příkořím a nenávistí. – Tomuhle snad rozumíme. Teď ale přichází slova ještě zvláštnější. Ježíš říká, že když tohle zlé od lidí zakoušíme, že je nám blaze, a že se máme radovat a veselit. Zdálo by se, že tady Ježíš mluví o radosti z příkoří, o radosti z výsměchu a nepochopení. A já skutečně taky pár takových lidí znám, kteří mají radost z toho, že jsou před ostatními za blázny. Takoví lidé se v takové roli cítí dobře. Považuji to za důkaz svého božského poslání, když se jim druzí posmívají. Považují se za proroky – vždyť takový výsměch a nepochopení a osamocení velcí bibličtí proroci skutečně zažívali. Jak to taky připomíná Ježíš v poslední větě dnešního textu: ve všech generacích jednali lidé s pravými proroky značně nevybíravě.

A přece jsem přesvědčen, že dnes tady Ježíš nemluví o radosti z utrpení, z nepochopení, z výsměchu. Vždyť ani on to později při svém soudu tak neprožíval, neměl radost z toho, že po něm plivají, že proti němu lživě mluví, že ho bičují. Nebyl jásavý, byl tichý. Bolest pro něj byla bolestí. Neměl z ní radost. – Ani v dnešním textu tedy Ježíš nemluví o radosti z utrpení, ale o radosti z nebeské odměny. Veselte se v ten den a jásejte radostí; hle, máte hojnou odměnu v nebi. Kdybych to zase měl převést do civilnějších slov, řekl bych: když je vám zle, nemyslete na to zlé, ale pomyslete spíše na to, že Bůh o vás ví. Z toho se radujte, ze své důvěry, že vám Bůh dává sílu, že o vás pečuje. Na to se spolehněte, to ať je vaší radostí. I když vám lidé kole nepřejí, když vaší víru nechápou. Pomyslete přitom na lásku Boží, a nemyslete tolik na nelásku lidskou. Pozdvihněte své zraky k nebi. A na některé zlé věci naopak nehleďte, nevšímejte si jich. Některé projevy nenávisti je lépe přehlédnout. - Nemyslete na to zlé, ale pomyslete na dobrého Boha. Utíkejte se Bohu, v modlitbě. Pak snad i dostanete i sílu, abyste ustáli mnoho situací, kdy máte projevit svou víru. I když to bude obtížné.

A na konec bych chtěl tu radu zobecnit. Máte hojnou odměnu v nebi: na to můžeme pomyslet v mnoha situacích. Od mnoha obtížných věcí máme pozvednout svou mysl k Bohu. Nejenom když prožíváme odpor vůči svému svědectví, výsměch či nenávist, jak o tom mluvilo dnešní evangelium. Také v jiných situacích, kdy nás něco trápí, můžeme jakoby přesměrovávat naší mysl. Nemyslet přízemně, myslet na Boha. Apoštol říká (Fp 4,6): Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte. Spíše než bědování děkování. Můžeme si vzpomenout, co všechno dobré dostáváme. Jaké radosti, jaké dobré dary. Už dnes z nebeského bohatství. Jakou lásku, jaký pokoj, jakou radost. Nic nám nemůže zabránit, abychom svou mysl pozvedali k nebeské naději. A ta naděje není marná.

Pane Bože, děkujeme ti, že dnes máme svobodu víry.
Mnoho jiných věcí nám však brání, abychom byli tvými svědky, zase jiné strachy.
Upínáme aspoň teď svou naději k tobě, dej nám sílu,
abychom dovedli svůj život ve světě věrně zvládat.

Žádné komentáře: