Ubohý Jeruzalém

Šimon Zélota / Ubohý Jeruzalém

lidé v zástupu kolem Ježíše volají:
Kriste, ty víš, že tě mám rád, podívej se, jak na tebe mávám,
věřím v tebe a v Boha, řekni, že jsem spasen
Ježíši, jsem se tebou, dotkni se mě, jsem na tvé straně

Šimon Zélota:
vidíš, co se ti povedlo, co jsi v lidech vyvolal,
a teď je ve tvé moci, abys odstranil tu římskou špínu, která leží na našem národě

to musí být snad padesát tisíc lidí,
kteří tady křičí, že tě milují,
a každý z nich udělá cokoliv, co mu přikážeš
přidej do těch řečí o lásce trochu nenávisti k Římu,
a povstane z toho velká síla, která nám znovu dobude naši vlast
dostane se ti moci a slávy na věky věků, amen, amen

Ježíš:
ani ty, Šimone, ani těch padesát tisíc,
ani Římané, ani Židé,
ani kněží, ani zákoníci,
ani Jeruzalém, který jde k záhubě,
nerozumí tomu, co je moc,
nerozumí tomu, co je sláva
vůbec nerozumí

kdybys jen věděl to, co vím já
ubohý Jeruzaléme
viděl jsi pravdu, ale zavíráš oči
když žiješ, máš mnoho starostí,
k tomu, abys přemohl smrt, musíš zemřít

I. co je moc, co je sláva
moc: schopnost prosadit svou vůli
Ježíš měl moc od Boha, může ji svobodně užívat
proč tedy uboze umírá?
protože jeho vůlí je plnit vůli Boží
má moc i smrt přijmout
ale moc smrti ho nemohla přemoci
2K 13:4 Zemřel sice na kříži v slabosti, ale z Boží moci je živ. I my jsme s ním slabí, ale pro vás budeme společně s ním žít z moci Boží.

sláva: v hebrejštině odvozeno od slova „váha“,
to, co má vážnost, důležitost
(v řečtině a češtině důraz více na proslulost)
už Ježíšův pozemský život provázela nebeská sláva
nebyla to však sláva oslňujícího lesku a vnější slávy,
nýbrž byla přístupná jen zraku víry
nevěřící na něm často nic mimořádného neviděli
ale ani ti, kdo v něj uvěřili, jej nechápali zcela
plně je Ježíš oslaven až ve vzkříšení
Žd 1:3 On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty
z něj ozařuje Boží sláva všechny lidi
2Kor 3:18 Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně,
a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě - to vše mocí Ducha Páně.

II. nářek nad Jeruzalémem
Mt 23:37 Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni; kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, a nechtěli jste! 38 Hle, váš dům se vám ponechává pustý.
Jeruzalém zabíjí proroky:
všechny, kdo k němu přicházejí s voláním k nápravě
Jeruzalém je ubohý ve své pýše, nepoučitelnosti
bude zničen, rozvracen

III. k tomu, abys překonal smrt, musíš zemřít
starosti máš, dokud si zakládáš na životě (lpíš na životě)
myšlenka zní téměř buddhisticky – jako vyhasnutí
ale je i biblická, a v Bibli je chápaná jinak
zemřít starému způsobu života – hříchu
umřít tomu životu, který smrtí končí
a žít novým, pravým způsobem života
Ř 6:8 Jestliže jsme spolu s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít.
i vy počítejte s tím, že jste mrtvi hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši. 12 Nechť tedy hřích neovládá vaše smrtelné tělo, tak abyste poslouchali, čeho se mu zachce; 13 ani nepropůjčujte hříchu své tělo za nástroj nepravosti, ale jako ti, kteří byli vyvedeni ze smrti do života, propůjčujte sami sebe a své tělo Bohu za nástroj spravedlnosti. 14 Hřích nad vámi už nebude panovat; vždyť nejste pod zákonem, ale pod milostí.