Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

123. A jeho jméno je Rouhání. Iránský muslimský prezident.

122. Co je modlitba? Rozhovor s Bohem, vysekne evangelík. A už sis někdy s Bohem povídal? Ne, Bůh mlčí. – Že takový rozhovor vyrůstá ze spočinutí před Bohem, to mu ovšem taky nic neříká.

121. "Tu levou nohu má od Boha." - Mistrovství světa ve fotbale.

120. Zdržela mě na ulici cigánka, že mi chce povědět, co mě čeká. Když jsem ji řekl, že jsem křesťan, požehnala mi a ustoupila z cesty. Vida.

119. "Vzal její hřích na sebe" u G. Greena znamená, že "si nasadil kondom při souloži s katoličkou".

118. Poznal jsem dalšího člověka, který se ujímá zatoulaných koček. Stále však neznám nikoho, kdo by se nezištně ujímal zbloudilých lidí.

117. Při výstupu na Svatý kopeček se bavili komentováním jednotlivých zastavení křížové cesty: "Hele, zase o něco zakopl."...

DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

žalmeček

bůh
moje skrýše

kde jsem v bezpečí
před nepřáteli

v bezpečí
i před sebou samým




I. v bezpečí před nepřáteli

Ž 31:21 Ukrýváš ty, kdo se tě bojí je u sebe v své skrýši před srocením, před jazyky svárlivými schováváš je v stánku.
Ž 14:6 Radu poníženého ostouzíte, ale Hospodin je jeho útočiště.

J. A. Komenský (Labyrint světa a ráj srdce): vejdi do pokojíku svého srdce a zavři za sebou dveře.


II. v bezpečí před sebou samým
každý z nás má dvě JÁ

1. „já“ tělesné („sarx“)
Ř 7:15 Nepoznávám se ve svých skutcích;
vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím. 16 Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli, pak souhlasím se zákonem a uznávám, že je dobrý. 17 Pak to vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně. 18 Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti (správně: v mém těle), nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne. 19 Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. 20 Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá.

resumé: chci dobro, ale jednám špatně
protože mé úmysly jsou deformovány hříchem, zákonem těla

2. „já“ vnitřní
Ř 7: 22 Ve své nejvnitřnější bytosti (podle vnitřního člověka)
s radostí souhlasím se zákonem Božím; 23 když však mám jednat,
pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl,
a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy.

jenže toho já vnitřního se nedoberu, když sestoupím do hloubi srdce
když se nějak oprostím od tělesných tužeb (od sexu, od touhy po majetku),
když se uzavřu do sebe a budu žít jenom pro duchovno
i nejvnitřnější touhy lidské mohou být hříšné, tělesné, sobecké
připadá mi, že usiluji o dobro, a zatím je to stále sobectví
(abych získal uznání od lidí, abych se sám ospravedlnil)
Jr 17:9 "Nejúskočnější ze všeho je srdce a nevyléčitelné. Kdopak je zná?“

tohoto vnitřního člověka můžeme objevit jen ve víře
je to obnova Božího obrazu v nás, ke kterému jsme byli stvořeni
a který je proto naší dobrou „přirozeností“
Gn 1:27 Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem.
Kol 1:15 Ježíš Kristus je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření
Ef 4:24 oblecte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.


je to život v lásce, podle Krista
v souladu s Boží vůlí, podle zákona Božího
život dobrý, kdy poznávám, že v plnění Boží vůle je radost života

Ef 3:16 (modlím se) aby se pro bohatství Boží slávy ve vás jeho Duchem posílil a upevnil 'vnitřní člověk' 17 a aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a tak abyste mohli poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží.
1Pt 3:4 to, co je skryto v srdci (skrytý člověk srdce) a co je nepomíjitelné: tichý a pokojný duch; to je před Bohem převzácné.


mezi tělesným člověkem a duchovním člověkem je naprostý protiklad
Ga 5:17 Touhy lidské přirozenosti (těla) směřují proti Duchu Božímu,
a Boží Duch proti nim.
Jde tu o naprostý protiklad, takže děláte to, co dělat nechcete.
Ř 8:2 neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši,
osvobodil tě od zákona hříchu a smrti.


růst vnitřního člověka je postupný proces:
tělesný člověk se stravuje, protože patří k pomíjitelnému,
ale vnitřní člověk se obnovuje ze dne na den
2K 4:16 A proto neklesáme na mysli: i když navenek hyneme, vnitřně se den ze dne obnovujeme.
Ř 8:10 Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni. 11 Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá.
2K 4:10 Stále nosíme na sobě znamení Ježíšovy smrti, aby i život Ježíšův byl na nás zjeven.

a tak tu marti říká totéž co apoštol
Ko 3:3 Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu.
mé „já“ je vyzvednuto a ukřižováno

podobně to říkají také:
Augustin: Bůh je nám blíž, než my sami sobě.
(když žijeme oním vnějším já)
[Terezie z Avily: „Mám dojem, že je to něco, co ze srdce nepochází, ale vychází odjinud, ještě více zevnitř, jakoby z hloubky. Domnívám se, že to musí být ve středu duše.“
(Hrad v nitru, Čtvrté komnaty, kap. 2, odst. 5)]

Žádné komentáře: