Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

123. A jeho jméno je Rouhání. Iránský muslimský prezident.

122. Co je modlitba? Rozhovor s Bohem, vysekne evangelík. A už sis někdy s Bohem povídal? Ne, Bůh mlčí. – Že takový rozhovor vyrůstá ze spočinutí před Bohem, to mu ovšem taky nic neříká.

121. "Tu levou nohu má od Boha." - Mistrovství světa ve fotbale.

120. Zdržela mě na ulici cigánka, že mi chce povědět, co mě čeká. Když jsem ji řekl, že jsem křesťan, požehnala mi a ustoupila z cesty. Vida.

119. "Vzal její hřích na sebe" u G. Greena znamená, že "si nasadil kondom při souloži s katoličkou".

118. Poznal jsem dalšího člověka, který se ujímá zatoulaných koček. Stále však neznám nikoho, kdo by se nezištně ujímal zbloudilých lidí.

117. Při výstupu na Svatý kopeček se bavili komentováním jednotlivých zastavení křížové cesty: "Hele, zase o něco zakopl."...

DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Jak ze sna procitám

O. Úvodní poznámky
V muzikálu je příběh Ježíše nahlížen především z pohledu Jidáše, toho učedníka, který ho zradil a zaprodal. Tak se to uvádí ve všech textech o muzikálu. Myslím však, že je dobré už teď dodat, že doplňkem pohledu Jidášova je zde pro mnoho písní podstatný pohled ženský, v muzikálu zosobněný především Máří Magdalénou, pohled citlivý a citový. Okruh příznivců muzikálového Ježíše na scéně ostatně často připomíná novodobé „děti květin“ (hippies, muzikál vznikl v roce 1969), jejichž senzibilita prý byla často zesilována „volnou láskou“ a psychotropními látkami. Bylo by to svůdné interpretovat Ježíše jako „hipísáka“, sledujme tedy, nakolik to autoři skutečně takto zamýšlejí, a pokud do určité míry ano, tak se ptejme dále, nakolik jsou motivy jimi použité skutečně obsažené v evangeliích. (Ptáme se ne proto, že bychom chtěli napomínat autory, nýbrž pro to, by to bylo důležité rozlišení našeho srdce vůči věcem z muzikálu, které by nás inspirovaly: zda jde o genuinní prvek evangelijní, pak textaři díky, že ho popularizuje a také nám připomíná, nebo jde jen o autorský nápad Tima Rice.)
V muzikálu samozřejmě není pojednáno celé evangelium, jde jen o výběr scén a témat. Přesto může být takto viděný příběh zajímavý jak pro toho, kdo Ježíšův příběh nezná a do knihy evangelia by se nikdy nezačetl, tak pro toho, kdo už evangelium jako celek zná. Myslím, že i znalým křesťanům může muzikál svým ztvárněním a svými tématy znovuoživit jejich povědomí o obsahu evangelia.

I 1 Předehra (Overture)
U této skladby si všimněme aspoň scénické poznámky, uvedené v českém bookletu: „Země se otevírá, aby vydala tajemství biblického příběhu.“ Zde na začátku se země otevře, aby po pohádkovém způsobu vydala poklad – totiž pěkný a silný příběh. Zde na počátku se země otevře, zatímco na konci příběhu se neotevře – o prázdném hrobu ani o vzkříšení v muzikálu řeč nebude. Tohoto zásadního omezení si buďme už od této vědomi a už na této poznámce si ujasněme, co od autorů můžeme očekávat a co ne. Oni chtějí vytvořit dramatický příběh (ne evangelizovat) a proti případným výtkám nevěrohodnosti si pomáhají tím, že ho předznačí jako legendu.

II 2 Jak ze sna procitám (Heaven On Their Minds)
anglický text
video a české texty
Začněme i u této skladby uvedením scénické poznámkyz bookletu: „Betánie, pátek.“ Zasazuje nás časově i místně. Podtitul celého muzikálu zní: „Příběh sedmi dní.“ Tradičně církevně se také mluví o sedmi dnech z konce Ježíšova života, a tímto rozmezím je míněn takzvaný Svatý týden od rána neděle před Velikonocemi po ráno neděle Velikonoční (tedy: Květná neděle, kdy Ježíš vjíždí do Jeruzaléma, pondělí, úterý, středa, Zelený čtvrtek, kdy Ježíš naposledy večeří s učedníky, Velký pátek, kdy je ukřižován, Bílá sobota, Velikonoční neděle, kdy je vzkříšen).
Muzikál také popisuje dění sedmi závěrečných dnů, ale začíná už v pátek před Květnou nedělí, tedy dva dny před Ježíšovým vjezdem do Jeruzaléma, v Betánii.
Mk 14,3-8: Když byl v Betanii v domě Šimona Malomocného a seděl u stolu, přišla žena, která měla alabastrovou nádobku pravého vzácného oleje z nardu. Rozbila ji a olej vylila na jeho hlavu. Někteří se hněvali: "Nač ta ztráta oleje? Mohl se prodat za víc než tři sta denárů a ty se mohly dát chudým." A osopili se na ni. Ježíš však řekl: "Nechte ji! Proč ji trápíte? Vykonala na mě dobrý skutek. Vždyť chudé máte stále kolem sebe, a kdykoli chcete, můžete jim činit dobře; mne však nemáte stále. Ona učinila, co měla; už napřed pomazala mé tělo k pohřbu.
Děj muzikálu pak končí rovněž v pátek, Ježíšovým ukřižováním. Jak už jsme si řekli, k Velikonoční neděli autoři děj nedotahuji.

Text:
Chyba v překladu Prostějovského: „Poslyš, Kriste, ..věří, že jsi jejich Mesiáš.“ Titul Kristus (z řečtiny) už znamená totéž co Mesiáš (z hebrejštiny: [boží] Pomazaný).

Děj:
Jidášovi se rozjasnilo v hlavě a vidí, kam směřuje Ježíšův osud. On vidí, že lidé kolem Ježíše ho chtějí vidět prismatem svých tužeb a očekávání. Oni ve svých srdcích mísí staré prorocké předpovědi, spojené s očekávanou osobou Mesiáše, se svými vlastními aktuálními nadějemi. A když takto k Ježíši přistupují, sám Ježíš jejich touhy přejímá a vydává je za své poslání. Ježíš jistě je obdivuhodný, ale Jidáš vznáší závažnou výtku: lidé obdivují více jej než jeho učení (třebaže by si Ježíš přál opak).
Jidáš by chtěl Ježíše z takového snění probudit (jako sám je nyní probuzen z vlastních snů). Říká, že i on stále za ním stojí a obdivuje jej. Upozorňuje ho však na to, že lid mu ublíží, když pozná, že jejich očekávání se nenaplňují a když se jim bude zdát, že Ježíš lhal.
Jidáš vzpomíná na dobu, kdy Ježíše poznal, na to, že tam na začátku nebylo ani slovo o tom, že by Ježíš byl Bůh. Myslí, že by bylo lepší, kdyby Ježíš zůstal tesařem v Nazarétu, ve městě, odkud pocházel. Kdyby nevyvolal tento zmatek a nebezpečí. To, že zklame své obdivovatele a ti se mu pomstí, je jen jedna podoba nebezpečí, které mu hrozí. Druhá spočívá v tom, že Židé, Ježíšův národ, jsou v této době okupováni Římany, a okupanti budou mít pochopitelnou snahu povstání kolem Ježíše všemi prostředky potlačit.
Ti, kdo Ježíše následuj, jsou zaslepení, mají TOO MUCH HEAVEN ON THEIR MINDS.

Biblický podklad Jidášovy řeči zmiňme alespoň v několika bodech:

mesiášská očekáváníto, co máme zapsáno v evangeliích, bylo napsáno až po Velikonocích,
a vzpomínky pisatelů jsou už samozřejmě ovlivněné tím, že se setkali se Vzkříšeným
přesto se dá z evangelií vybádat něco z toho, jak současníci Ježíše chápali či nechápali
a jak svému poslání rozuměl on sám

1) naděje spojované s Ježíšem
Ježíš se nedá zasadit do mesiášských představ své doby
aspoň někteří z jeho současníků chápali Ježíšovo působení jako mesiášské
- Petrovo vyznání Mk 8,29: „Ty jsi Kristus“ je jistě původní
(vždyť v následujících verších se Ježíš s Petrem přou o správné pochopení
Petr očekával, že se Ježíš mocí ujme vlády,
Ježíš říká, že mesiáš bude muset trpět)
- druhé pokušení na poušti - ďábel mu nabízí mesiášskou světovou vládu (Mt 4,8-10)
Ježíš se s tímto pojetím mesiášství (které od něj očekával také lid) vyrovnává jako s pokušením

Ježíš se od takových pojetí mesiášství distancoval ze dvou důvodů
1) existovaly skupiny, které chtěly mesiášskou dobu vybojovat mocí
zéloté – provokovali konflikty, nebo se jim přinejmenším nevyhýbali
esejci – stáhli se do pouště, aby očekávali Božího anděla, který je povolá k boji
2) v tehdejších představách byla mesiášská doba spojena s nenávistí a věčným trestem pro pohany

2) Ježíšovo sebepochopení
začněme střízlivě: Ježíš patřil k těm, kdo byli přesvědčeni, že jim Bůh dal svého Ducha
ani to už nebylo běžné, neboť tehdejší zbožní-farizeové předpokládali,
že prorocký Duch v Izraeli vymřel (Ž 74,9)
Ježíš ve svých blahoslavenstvích (zvl. L 6,20n) aktualizoval prorocká zaslíbení Iz 61,1-2
svými současníky byl za proroka považován (Mk 8,28)

konal zázraky, měl svrchovaný postoj vůči Zákonu (Mk 3,1-6 Uzdravení v sobotu) –
jedinečné vědomí vlastního poslání (symbolické jednání: vytvoření kruhu učedníků atd.)

jak si ho sám představoval?
pomocí představy trpícího a zachráněného Ž 22,2n.22
poznává, že nastávající smrt bude rozhodující částí jeho poslání (ustanovení VP Mk 14,22-25)
a že bude ostatním lidem k dobru
(stejně jako bylo celé jeho zvěstování a jednání)
věřil v dobrou vůli Boží, i když nevěděl „jak“ se to stane

své zvěstování spojil se svým údělem:
zklamal se ve svém Bohu nebo ne?
tato otázka byla otevřena ještě v okamžiku jeho smrti

velikonoční zvěst byla od počátku chápána
jako odpověď na Ježíšovu důvěru k Bohu
Ježíšův život bez Velikonoc by byl jen životem ztroskotance,
nemohl by být ani vzorem

Žádné komentáře: