Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

102. "Hell dance strip", klub v Ostravě, "přehlídka lidské krásy". Jó, bývaly doby, kdy ďábel to, že lidi ovládá, spíše skrýval.

101. K eucharistii nesmíme asi proto, že patronkou jednoty církve jmenovali katolíci Pannu Marii, a ta má dost důvodů být na neuctivé evangelíky naštvaná.

100. Hádám se se svým rádoby chytrým mobilem. Když do sms napíšu „modlím“, opraví mi to na „myslím“, a já ho musím přesvědčovat, že se opravdu i „modlím“.

99. Modernisté v evangelické církvi si myslí, že víno se při večeři Páně dětem nepodává proto, že je v něm alkohol.

98. Jako evangelík to v katolickém prostředí dost schytávám. Snad mi to Bůh připočte jako zásluhu.

97. Prý "progresivní přístup koupališť", která umožňují pohyb naháčů. Kdyby novináři znali první stránky Bible, psali by o regresi, a to extrémní

96. V bráně arcibiskupství nějaký uslintaný obejda, potlouká se tady mnoho bezďáků, ale tohoto podpírali a laskavě na něj mluvili, takže asi bývalý nejméně kněz.

95. Nejhnusnější na evangelících je, že pijí z jednoho kalicha. Katolíci to nedělají - dnes jsem se dověděl dokonce, že jeden katolický kněz svým farníkům zdůvodňoval, že tohle by přece nechtěli.

94. Zamilovanost - nekritická fáze lásky - trvá maximálně dva roky. Kdyby byli kazatelé ochotni střídat sbory s takovou frekvencí, byly by před námi éra nádherného souznění kazatelů s jejich sbory.

93. „A teď vám povím něco, co vás velmi pobaví: v 70. létech býval tady v budově arcibiskupství kněžský seminář a zde v Trůnním sále stával pingpongový stůl.“ Tak to je tedy pecka. Až doteď si asi nikdo z nás, účastníků prohlídky, neuměl představit, že by kandidáti kněžství mysleli na něco jiného než na modlení.

92. Jediným náboženským pořadem, který se v České televizi prosadil do prime-timu, je losování Šťastných 10. Vždy na začátku moderátor divákům slibuje přízeň Štěstěny - a je to takové malé misijní kázáníčko.

91. V katolickém kostele na Bílou sobotu ukazují Ježíšův hrob, pak na chvíli zamknou, tělo někam odnesou, a v neděli ráno tvrdí, že se stal zázrak, že byl Ježíš vzkříšen.

90. Chválíme tě, Ježíši, že jsi nám svou obětí zajistil nejdelší víkend v roce.

89. Farář, s ordinací a po instalaci, je něčím mezi lékařem a trubkou.

88. Na dveřích kříž. Červený.

87. "Ježíš miluje chudé a potřebné, ale zdá se, že Ježíšek má raději děti bohatých rodičů."

86. "Ptala jsem se dětí, jestli znají nějaké písničky o zvířátkách, a on začal: "Beránku Boóžíí....""

85. Nájemný klaun Hopsalín dělá při Vánočních besídkách mezi dětmi v mateřských školách (sic!) sexistické narážky na Marii a způsob, jakým otěhotněla. Rád bych mu vzkázal: "Pane, dě*ka jste vy."

84. "Pane faráři, budou Vánoce. Můžete nám přinést kousek toho duchovna?"

83. Tělo hyne, přežívá duše a fejsbukový profil.

82. Na úpatí Hostýna stojí socha Panny Marie, kterou "zhotovili studenti Arcibiskupského semináře". Snad si to chlapci celibátníci v rukodílně pěkně užili.

81. Zasténala: "Ó Bože", a tak jsem věděl, že ze všech přítomných se mám právě já zeptat, co ji trápí.

80. Na Hané znamená "podobojí": že pijete bílé víno i červené.

79. Za chvíli začíná mše - a lidé se v kostele modlí. Pro evangelíka dost nepochopitelný zážitek. (Evangelická tradice totiž učí v tomto punktu jinak: lidé před bohoslužbami spolu kecají a je marné snažit se je to odnaučit.)

78. Protivný týpek, ten Vinnetou, jak nesleze z koně a všude vede důležité řeči, že jsou všichni lidi bratři. Nemohl jsem se dočkat, až ho zabijí. - Šikovně ho parodoval Ježíš, když jel na oslu.

Jak ze sna procitám

O. Úvodní poznámky
V muzikálu je příběh Ježíše nahlížen především z pohledu Jidáše, toho učedníka, který ho zradil a zaprodal. Tak se to uvádí ve všech textech o muzikálu. Myslím však, že je dobré už teď dodat, že doplňkem pohledu Jidášova je zde pro mnoho písní podstatný pohled ženský, v muzikálu zosobněný především Máří Magdalénou, pohled citlivý a citový. Okruh příznivců muzikálového Ježíše na scéně ostatně často připomíná novodobé „děti květin“ (hippies, muzikál vznikl v roce 1969), jejichž senzibilita prý byla často zesilována „volnou láskou“ a psychotropními látkami. Bylo by to svůdné interpretovat Ježíše jako „hipísáka“, sledujme tedy, nakolik to autoři skutečně takto zamýšlejí, a pokud do určité míry ano, tak se ptejme dále, nakolik jsou motivy jimi použité skutečně obsažené v evangeliích. (Ptáme se ne proto, že bychom chtěli napomínat autory, nýbrž pro to, by to bylo důležité rozlišení našeho srdce vůči věcem z muzikálu, které by nás inspirovaly: zda jde o genuinní prvek evangelijní, pak textaři díky, že ho popularizuje a také nám připomíná, nebo jde jen o autorský nápad Tima Rice.)
V muzikálu samozřejmě není pojednáno celé evangelium, jde jen o výběr scén a témat. Přesto může být takto viděný příběh zajímavý jak pro toho, kdo Ježíšův příběh nezná a do knihy evangelia by se nikdy nezačetl, tak pro toho, kdo už evangelium jako celek zná. Myslím, že i znalým křesťanům může muzikál svým ztvárněním a svými tématy znovuoživit jejich povědomí o obsahu evangelia.

I 1 Předehra (Overture)
U této skladby si všimněme aspoň scénické poznámky, uvedené v českém bookletu: „Země se otevírá, aby vydala tajemství biblického příběhu.“ Zde na začátku se země otevře, aby po pohádkovém způsobu vydala poklad – totiž pěkný a silný příběh. Zde na počátku se země otevře, zatímco na konci příběhu se neotevře – o prázdném hrobu ani o vzkříšení v muzikálu řeč nebude. Tohoto zásadního omezení si buďme už od této vědomi a už na této poznámce si ujasněme, co od autorů můžeme očekávat a co ne. Oni chtějí vytvořit dramatický příběh (ne evangelizovat) a proti případným výtkám nevěrohodnosti si pomáhají tím, že ho předznačí jako legendu.

II 2 Jak ze sna procitám (Heaven On Their Minds)
anglický text
video a české texty
Začněme i u této skladby uvedením scénické poznámkyz bookletu: „Betánie, pátek.“ Zasazuje nás časově i místně. Podtitul celého muzikálu zní: „Příběh sedmi dní.“ Tradičně církevně se také mluví o sedmi dnech z konce Ježíšova života, a tímto rozmezím je míněn takzvaný Svatý týden od rána neděle před Velikonocemi po ráno neděle Velikonoční (tedy: Květná neděle, kdy Ježíš vjíždí do Jeruzaléma, pondělí, úterý, středa, Zelený čtvrtek, kdy Ježíš naposledy večeří s učedníky, Velký pátek, kdy je ukřižován, Bílá sobota, Velikonoční neděle, kdy je vzkříšen).
Muzikál také popisuje dění sedmi závěrečných dnů, ale začíná už v pátek před Květnou nedělí, tedy dva dny před Ježíšovým vjezdem do Jeruzaléma, v Betánii.
Mk 14,3-8: Když byl v Betanii v domě Šimona Malomocného a seděl u stolu, přišla žena, která měla alabastrovou nádobku pravého vzácného oleje z nardu. Rozbila ji a olej vylila na jeho hlavu. Někteří se hněvali: "Nač ta ztráta oleje? Mohl se prodat za víc než tři sta denárů a ty se mohly dát chudým." A osopili se na ni. Ježíš však řekl: "Nechte ji! Proč ji trápíte? Vykonala na mě dobrý skutek. Vždyť chudé máte stále kolem sebe, a kdykoli chcete, můžete jim činit dobře; mne však nemáte stále. Ona učinila, co měla; už napřed pomazala mé tělo k pohřbu.
Děj muzikálu pak končí rovněž v pátek, Ježíšovým ukřižováním. Jak už jsme si řekli, k Velikonoční neděli autoři děj nedotahuji.

Text:
Chyba v překladu Prostějovského: „Poslyš, Kriste, ..věří, že jsi jejich Mesiáš.“ Titul Kristus (z řečtiny) už znamená totéž co Mesiáš (z hebrejštiny: [boží] Pomazaný).

Děj:
Jidášovi se rozjasnilo v hlavě a vidí, kam směřuje Ježíšův osud. On vidí, že lidé kolem Ježíše ho chtějí vidět prismatem svých tužeb a očekávání. Oni ve svých srdcích mísí staré prorocké předpovědi, spojené s očekávanou osobou Mesiáše, se svými vlastními aktuálními nadějemi. A když takto k Ježíši přistupují, sám Ježíš jejich touhy přejímá a vydává je za své poslání. Ježíš jistě je obdivuhodný, ale Jidáš vznáší závažnou výtku: lidé obdivují více jej než jeho učení (třebaže by si Ježíš přál opak).
Jidáš by chtěl Ježíše z takového snění probudit (jako sám je nyní probuzen z vlastních snů). Říká, že i on stále za ním stojí a obdivuje jej. Upozorňuje ho však na to, že lid mu ublíží, když pozná, že jejich očekávání se nenaplňují a když se jim bude zdát, že Ježíš lhal.
Jidáš vzpomíná na dobu, kdy Ježíše poznal, na to, že tam na začátku nebylo ani slovo o tom, že by Ježíš byl Bůh. Myslí, že by bylo lepší, kdyby Ježíš zůstal tesařem v Nazarétu, ve městě, odkud pocházel. Kdyby nevyvolal tento zmatek a nebezpečí. To, že zklame své obdivovatele a ti se mu pomstí, je jen jedna podoba nebezpečí, které mu hrozí. Druhá spočívá v tom, že Židé, Ježíšův národ, jsou v této době okupováni Římany, a okupanti budou mít pochopitelnou snahu povstání kolem Ježíše všemi prostředky potlačit.
Ti, kdo Ježíše následuj, jsou zaslepení, mají TOO MUCH HEAVEN ON THEIR MINDS.

Biblický podklad Jidášovy řeči zmiňme alespoň v několika bodech:

mesiášská očekáváníto, co máme zapsáno v evangeliích, bylo napsáno až po Velikonocích,
a vzpomínky pisatelů jsou už samozřejmě ovlivněné tím, že se setkali se Vzkříšeným
přesto se dá z evangelií vybádat něco z toho, jak současníci Ježíše chápali či nechápali
a jak svému poslání rozuměl on sám

1) naděje spojované s Ježíšem
Ježíš se nedá zasadit do mesiášských představ své doby
aspoň někteří z jeho současníků chápali Ježíšovo působení jako mesiášské
- Petrovo vyznání Mk 8,29: „Ty jsi Kristus“ je jistě původní
(vždyť v následujících verších se Ježíš s Petrem přou o správné pochopení
Petr očekával, že se Ježíš mocí ujme vlády,
Ježíš říká, že mesiáš bude muset trpět)
- druhé pokušení na poušti - ďábel mu nabízí mesiášskou světovou vládu (Mt 4,8-10)
Ježíš se s tímto pojetím mesiášství (které od něj očekával také lid) vyrovnává jako s pokušením

Ježíš se od takových pojetí mesiášství distancoval ze dvou důvodů
1) existovaly skupiny, které chtěly mesiášskou dobu vybojovat mocí
zéloté – provokovali konflikty, nebo se jim přinejmenším nevyhýbali
esejci – stáhli se do pouště, aby očekávali Božího anděla, který je povolá k boji
2) v tehdejších představách byla mesiášská doba spojena s nenávistí a věčným trestem pro pohany

2) Ježíšovo sebepochopení
začněme střízlivě: Ježíš patřil k těm, kdo byli přesvědčeni, že jim Bůh dal svého Ducha
ani to už nebylo běžné, neboť tehdejší zbožní-farizeové předpokládali,
že prorocký Duch v Izraeli vymřel (Ž 74,9)
Ježíš ve svých blahoslavenstvích (zvl. L 6,20n) aktualizoval prorocká zaslíbení Iz 61,1-2
svými současníky byl za proroka považován (Mk 8,28)

konal zázraky, měl svrchovaný postoj vůči Zákonu (Mk 3,1-6 Uzdravení v sobotu) –
jedinečné vědomí vlastního poslání (symbolické jednání: vytvoření kruhu učedníků atd.)

jak si ho sám představoval?
pomocí představy trpícího a zachráněného Ž 22,2n.22
poznává, že nastávající smrt bude rozhodující částí jeho poslání (ustanovení VP Mk 14,22-25)
a že bude ostatním lidem k dobru
(stejně jako bylo celé jeho zvěstování a jednání)
věřil v dobrou vůli Boží, i když nevěděl „jak“ se to stane

své zvěstování spojil se svým údělem:
zklamal se ve svém Bohu nebo ne?
tato otázka byla otevřena ještě v okamžiku jeho smrti

velikonoční zvěst byla od počátku chápána
jako odpověď na Ježíšovu důvěru k Bohu
Ježíšův život bez Velikonoc by byl jen životem ztroskotance,
nemohl by být ani vzorem

Žádné komentáře: