Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

110. "Karafiátovi Broučci si odůvodňují své noční reje s lucerničkami tím, že svítí lidem. Protože však tak činí na místech odlehlých a lidé beztoho v noci spí, je už z kontextu knihy patrno, že je to zcela zbytečné a motivace bude zřejmě jinde."

109. Vidíš, člověče, jak jsi skončil. Je psáno: "Bohu jedinému se budeš klanět a jemu sloužit", a teď se v parku ponižuješ před svým psím miláčkem, abys sebral jeho hovna.

108. Obdivuji jehovisty pro jejich mučednickou odvahu.

107. Co by vlastně se mnou bylo, kdybych se nemodlil? Neumím si to představit. Jak bych vůbec žil?

106. Západ rád všechno odlehčuje, od jogurtu po batérie. Nejvíce se mu to ovšem myslím daří s křesťanstvím.

105. Kontranaděje doby požitkářské podle nápisu v kavárně: "Spát můžete v hrobě."

104. Na tureckém letišti vedle sebe čtvery dveře: pánské WC, prayer room for men, prayer room for women, WC dámské. Otázka mě k tomu napadla židovská: a to se nemůžu modlit rovnou na záchodku?

103. Dovolená s all inclusive - předjímka nebeské blaženosti. Pokušení k přežírání a opíjení.

102. "Hell dance strip", klub v Ostravě, "přehlídka lidské krásy". Jó, bývaly doby, kdy ďábel to, že lidi ovládá, spíše skrýval.

101. K eucharistii nesmíme asi proto, že patronkou jednoty církve jmenovali katolíci Pannu Marii, a ta má dost důvodů být na neuctivé evangelíky naštvaná.

100. Hádám se se svým rádoby chytrým mobilem. Když do sms napíšu „modlím“, opraví mi to na „myslím“, a já ho musím přesvědčovat, že se opravdu i „modlím“.

99. Modernisté v evangelické církvi si myslí, že víno se při večeři Páně dětem nepodává proto, že je v něm alkohol.

98. Jako evangelík to v katolickém prostředí dost schytávám. Snad mi to Bůh připočte jako zásluhu.

97. Prý "progresivní přístup koupališť", která umožňují pohyb naháčů. Kdyby novináři znali první stránky Bible, psali by o regresi, a to extrémní

96. V bráně arcibiskupství nějaký uslintaný obejda, potlouká se tady mnoho bezďáků, ale tohoto podpírali a laskavě na něj mluvili, takže asi bývalý nejméně kněz.

95. Nejhnusnější na evangelících je, že pijí z jednoho kalicha. Katolíci to nedělají - dnes jsem se dověděl dokonce, že jeden katolický kněz svým farníkům zdůvodňoval, že tohle by přece nechtěli.

94. Zamilovanost - nekritická fáze lásky - trvá maximálně dva roky. Kdyby byli kazatelé ochotni střídat sbory s takovou frekvencí, byly by před námi éra nádherného souznění kazatelů s jejich sbory.

93. „A teď vám povím něco, co vás velmi pobaví: v 70. létech býval tady v budově arcibiskupství kněžský seminář a zde v Trůnním sále stával pingpongový stůl.“ Tak to je tedy pecka. Až doteď si asi nikdo z nás, účastníků prohlídky, neuměl představit, že by kandidáti kněžství mysleli na něco jiného než na modlení.

92. Jediným náboženským pořadem, který se v České televizi prosadil do prime-timu, je losování Šťastných 10. Vždy na začátku moderátor divákům slibuje přízeň Štěstěny - a je to takové malé misijní kázáníčko.

91. V katolickém kostele na Bílou sobotu ukazují Ježíšův hrob, pak na chvíli zamknou, tělo někam odnesou, a v neděli ráno tvrdí, že se stal zázrak, že byl Ježíš vzkříšen.

90. Chválíme tě, Ježíši, že jsi nám svou obětí zajistil nejdelší víkend v roce.

89. Farář, s ordinací a po instalaci, je něčím mezi lékařem a trubkou.

88. Na dveřích kříž. Červený.

87. "Ježíš miluje chudé a potřebné, ale zdá se, že Ježíšek má raději děti bohatých rodičů."

86. "Ptala jsem se dětí, jestli znají nějaké písničky o zvířátkách, a on začal: "Beránku Boóžíí....""

85. Nájemný klaun Hopsalín dělá při Vánočních besídkách mezi dětmi v mateřských školách (sic!) sexistické narážky na Marii a způsob, jakým otěhotněla. Rád bych mu vzkázal: "Pane, dě*ka jste vy."

84. "Pane faráři, budou Vánoce. Můžete nám přinést kousek toho duchovna?"

83. Tělo hyne, přežívá duše a fejsbukový profil.

82. Na úpatí Hostýna stojí socha Panny Marie, kterou "zhotovili studenti Arcibiskupského semináře". Snad si to chlapci celibátníci v rukodílně pěkně užili.

81. Zasténala: "Ó Bože", a tak jsem věděl, že ze všech přítomných se mám právě já zeptat, co ji trápí.

80. Na Hané znamená "podobojí": že pijete bílé víno i červené.

79. Za chvíli začíná mše - a lidé se v kostele modlí. Pro evangelíka dost nepochopitelný zážitek. (Evangelická tradice totiž učí v tomto punktu jinak: lidé před bohoslužbami spolu kecají a je marné snažit se je to odnaučit.)

78. Protivný týpek, ten Vinnetou, jak nesleze z koně a všude vede důležité řeči, že jsou všichni lidi bratři. Nemohl jsem se dočkat, až ho zabijí. - Šikovně ho parodoval Ježíš, když jel na oslu.

Na zemi pokoj mezi lidmi

L 2,8-18: A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. 9 Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. 10 Anděl jim řekl: "Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. 11 Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. 12 Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí." 13 A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: 14 "Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení."15 Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: "Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil." 16 Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. 17 Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. 18 Všichni, kdo to slyšeli, užasli nad tím, co pastýři vyprávěli.

Ž 72,1-3; Iz 57,14-19 Pokoj, pokoj dalekým i blízkým; Ř 12,10-18 pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji

Přátelé v Kristu,
podle evangelia spěchali pastýři do Betléma. Slyšeli andělskou zvěst o tom, co se v Betlémě stalo, a proto se šli podívat. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v Betlémě, ve městě Davidově. Jestlipak víte, že kdyby se to stalo dneska, pastýři by se vůbec do Betléma nedostali? Narazili by hlavou na zeď. Doslova. Celý Betlém je obehnán sedmimetrovou betonovou zdí, a na jejím vrcholu je ještě ostnatý drát. Dovnitř se dostanete na zvláštní propustku. Tedy vy jako turisté byste se možná dovnitř dostali, v přísně střeženém pásmu byste se mohli autobusem jet podívat na Chrám Božího narození. Žádní izraelští civilisté však dovnitř nemohou, a tak by tam nemohli ani rozradostnění pastýři, jejich radost by u betonových zátarasů rychle vychladla. Celá ta situace je plodem izraelsko-palestinského konfliktu, dlouhotrvajícího, násilného. Dnes by se ostatně ani Ježíš nemohl v Betlémě narodit, leda že by byl Palestinec. Jeho rodiče Josef s Marií zde před dvěma tisíci let nemohli najít místo pod střechou. Dnes by se do Betléma nemohli dostat vůbec. Andělé o prvních Vánocích poblíž tohoto místa zpívali o pokoji mezi lidmi. Ten pokoj však mezi lidmi stále ještě nenastal, a zrovna Betlém je přímo ukázkovým místem, jak je cesta k takovému pokoji obtížná.

Andělé si odzpívali svůj chvalozpěv a vrátili se zpátky do nebe. Spasitel se narodil v Betlémě, ale oni nemají potřebu se tam jít podívat. Vracejí se nahoru, k Bohu. Oni asi mají raději tu první půlku svého chvalozpěvu: „Sláva na výsostech Bohu“. Sytí se pohledem na Boží slávu nebeskou. Andělé do Betléma nepotřebují. Andělé jsou povzneseni nad svět, nad jeho starosti. My lidé však nejsme andělé. Nemůžeme se tak snadno povznést do nebe, k Bohu. Je nám souzeno žít tady na zemi. My toužíme také po tom, co andělé zpívali v druhé půlce své písně, po pokoji mezi lidmi. A tak když pastýři slyší, že se v Betlémě narodil Spasitel, který takový mír na zemi přinese, tak mají hned nutkání do Betléma vyrazit. "Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil." Potřebují Spasitele. Oni vědí, že pokud vůbec může někde nastat mír na zemi, pokud je aspoň nějaká vyhlídka na takový mír, že nenastane samozřejmě, že to není na lidské domluvě a dobré vůli. Potřebujeme Spasitele, Knížete pokoje. –

Možná si myslíme, že pokoj na zemi můžeme navodit my lidé. Například aspoň na pár dní teď o Vánocích. Podle kalendáře máme svátky a s nimi pár dní pracovního volna. V domácnostech voní cukroví a my máme snad konečně více času pro sebe navzájem. Zdálo by se, že všechno je připraveno, abychom byli pokojnější, abychom měli v srdci mír. Přál bych nám to, opravdu. Snažme se, každý sám za sebe, abychom byli k tyto dny laskavější k lidem kolem nás, abychom se dovedli na sebe usmát, v sobě ztišit. Abychom pochopili, jak mnoho věci z našeho běžného nepokoje je zbytečných. Jak naše všední drobné nenávisti otravují srdce i ovzduší mezi lidmi. Jsou to už tyto každodenní denní sváry a nelaskavá slova a pomluvy, které jsou semeny, z jakých se může někdy zrodit velký konflikt - jako je například ten v dnešním Izraeli. – Možná si myslíme, že pokoj na zemi zajistíme my lidé sami, když se budeme snažit. Když si budeme hlídat, abychom byli laskaví a slušní lidé. Uniká nám, jak nelásku kolem trousíme pořád. Ve slovech, která ten druhý pochopí jinak než jsme my zamýšleli. Kyselým obličejem, když ti druzí by od nás čekali usměv jako pohlazení. Zrovna teď v posledních dnech jsem se setkal s několika lidmi, kteří ubližují druhým a ani si to neuvědomují. Zlým slovem, tím, že druhým dávají jak se říká „za vyučenou“, a podobně. Myslím, že zase lépe rozumím Ježíšovi, když říká, že se nepočítá až to, když na svého bližního vytáhneme dýku. To trestá zákon a světská spravedlnost. Ježíšovo slovo je však náročnější. Říká, že zabíjením je už to, když se na svého bližního hněváme, když ho snižujeme, když mu nadáváme.

Můžeme pro pokoj mezi lidmi hodně udělat, když se budeme snažit, když se budeme krotit, když budeme hodně myslet na svůj stálý sklon k sobectví, k nelásce. Jak často se však rozevírají nůžky mezi očekáváním a skutečností. Členové rodiny se těší, že o Vánocích konečně budou moci být více spolu, mají pár dní volna, a teď zjistí, že spolu nevydrží. Rodiče zjistí, že jejich děti jsou klackovité, děti řeknou, že rodiče jsou netolerantní, a manželům po dlouhé době dojde, že se už vlastně nemají rádi. Vánoce je doba rozpadů mnoha manželství. Je mi líto. V televizi se mluví o tom, jak si máme být o Vánocích blízko, jak je pěkně, když se lidé shromáždí kolem vánočního stromku. Kolik lidí však zůstává zapomenuto a odstrčeno někde v osamění. Vánoce jsou pro mnohé lidi časem velkého smutku a lítosti. Ten velký pokoj mezi lidmi prostě ještě nenastal, a ani o letošních Vánocích se neplánuje. Je mi líto. – Co mezi lidmi zůstává, je velká touha po takovém pokoji. Pastýři spěchají do Betléma, aby spatřili Spasitele, který má lidem přinést tento velký dar. Touží ho spatřit. A nalézají děťátko položené do jeslí. Nalézají také Josefa s Marií, a v tomto společenství kolem jeslí nalézají na chvíli pokoj. Pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. Všichni, kdo to slyšeli, užasli nad tím, co pastýři vyprávěli. Oni v tuto chvíli dostávají pokoj při pohledu na toto dítě. Pohlížejí na něj, meditují nad tím, co se to vlastně stalo. Bůh, Stvořitel všeho se nám tady dává do rukou v podobě bezbranného dítěte. Jednou, až Ježíš vyroste tak řekne svým služebníkům: „Kdo chce být největší, buď služebníkem všech.“ My ta slova známe, ale připadají nám naprosto nepoužitelná. Copak by to šlo, podřizovat se, ponižovat se? Copak by se tím něčeho dosáhlo? Ale Bůh to o Vánocích přesto dělá. Odevzdává se nám jako malé dítě. Pochopíme to? Přijmeme to jako pravdu svého srdce? „I kdyby Ježíš v Betlémě tisíckrát se zrodil, jsi ztracen, jestli v srdci tvém se nenarodil.“ Snažme se i my být o vánocích pokorní, odevzdávejme se druhým v lásce. Jako to udělal Bůh v Ježíši Kristu. Skrze něj i my sami máme být „strůjci pokoje“. Tak naplňujeme své poslání v tomto světě. Neboť jak praví blahoslavenství (Mt 5,9): „Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.“

Pane Bože, moc toužíme po pokoji mezi lidmi.
Prosíme, pomáhej nám, když pokoji chceme dát růst ve svém srdci
i ho rozsévat mezi našimi bližními.

Žádné komentáře: